„Červený finiš” z Domousnice

24.1.2018 16:35:00

       Víno z Mladoboleslavska není běžné, a nejen ve Viničním altánu. A právě víny ze Zámeckého vinařství Munzar z Doumousnice na Mladoboleslavsku jsme zahájili nový ročník degustací ve Viničním altánu, v tomto případě jubilejní patnáctý.
      Vinař Jiří Voves se ani po dvou letech od premiérové prezentace nikterak netajil tím, že vinařství se musí stále potýkat s mnoha problémy. Patří mezi ně častá nepřízeň počasí v této části Středočeského kraje, ale především divoká zvěř, která pravidelně „redukuje” sklizeň hroznů. Není proto divu, že je obtíží představit kompletní ročník domousických vín.
      Tentokrát jsme jich ochutnali deset, převážně z ročníku 2016. Dost netradičně jsme zahájili třemi Tramíny červenými 2016, označenými pro přehled pořadovými čísly 1 až 3. Nejprve to bylo „trojka”, nejsušší ze všech tramínů. Víno s výraznou aromatikou tropického ovoce a květů, která zpočátku zaváněla lehkými „”acetonovými" tóny. Chuť byla ovocně-bylinná, vyzrálá a nasládlá s lehkou stopou grepu. V zakulaceném těle jsou trošku cítil alkohol. Velmi atypický, pro mne zcela málo zajímavý tramín.
      Mnohem vstřícnější a příjemnější byla polosuchá „jednička” se zbytkovým cukrem necelých 10 g/l při nižší kyselině (4,8 g/l). Toto zemské víno s cukernatostí moštu 22 °NM zrálo v nerezu na jemných kvasničných kalech. Ve vůni nabídlo světlé ovoce (hruška) a květinové tóny. V jemné ovocné chuti bylo víno nasládlé s lehounce pikantním závěrem.
      Tramín „dvojka”, který stejně jako ty předchozí zrál v samostatném nerezovém tanku, měl identickou analytiku jako přechozí. V ovocně-květinové vůni byl o poznání výraznější. Ve šťavnaté a jemně pikantní chuti byla zřetelnější grepová stopa. Ovocné tělo působilo o něco plněji.
      Následující Ryzlink rýnský 2016 s cukernatostí moštu 21 °NM (tedy na úrovni pozdního sběru) mne příliš neoslovil. A to díky vůni, v níž jsem kromě hodně nazrálého jižního ovoce (až do banánu) cítil lehounkou acetonovou stopu.   Polosuché víno bylo kupodivu výrazně pikantní přes nízkou kyselinu (5,5 g/l). V chuti bohaté na světlé peckoviny s náznakem „pecičky” jsem zpočátku cítil lehounké oxidativní tóny.
      Chuť jsem si vylepšil na Zweigeltrebe rosé 2016. Zemské víno s cukernatostí moštu na úrovni kabinetu a s nižším alkoholem (10 %) bylo na hranici suchého a polosuchého. Ve vůni byla zřetelná lesní směs. V identické chuti bylo spíše suché, lehčí a zároveň pikantní. Také toto víno zrálo na jemných kvasničných kalech.
      Druhé růžové, Svatovavřinecké 2016, mělo cukernatost moštu na úrovni pozdního sběru a bylo výrazně suché (1,4 g/l zbytkového cukru a 5,6 g/l kyselin). Ve vůni jsem cítil kombinaci tmavých peckovin a lesních plodů v lehounkém džemovitém provedení. V pikantní chuti identické, o něco plnější a svěží.
      O závěr se postarala čtyři červená vína, k mému překvapení nejlepší z degustované palety. Nejprve to bylo Zweigeltrebe 2015, zemské víno s cukernatostí moštu 21 °NM. Ve vůni jsem cítil lehce džemovité tmavé peckoviny. V chuti, která připomínala v tom dobrém slova smyslu styl „selského” vína, bylo opět zřetelné džemovité tmavé ovoce, poměrně pikantní. Ideální červené víno na běžné pití s nižším alkoholem (11,6 %).
      Svatovavřinecké 2016 není ještě v prodeji. Toto mladé červené nabídlo ve vůni lehce „griotkové” tmavé peckoviny. V identické chuti bylo víno poměrně jemné a zakulacené. V pikantním závěru jsem cítil stropu švestkových povidel. Ještě mladé víno, které potřebuje ležet alespoň rok v láhvi.
      Finiš ovládla dvě nejlepší vína večera. Prvním bylo Svatovavřinecké 2015 s cukernatostí moštu na úrovni solidního pozdního sběru. Díky trochu vyššímu alkoholu (12,5 %) působilo víno plnějším a bohatším dojmem. Ve vůni tmavé peckoviny s nádechem povidel. Stejně tak v uhlazené a elegantní chuti, v níž v závěru vyčuhoval lehounce pikantní ocásek. Pěkné víno se slušnou budoucností ležení v láhvi.
      O definitivní tečku, stejně jako před dvěma lety, se postaralo Svatovavřinecké 2008, barrique, s vyzrálosti těžkého pozdního sběru. O tomto víně jsem tehdy napsal, se se z něj „můžeme ještě dlouho těšit, pokud nějaká láhev zůstane”. A potvrdilo se! Ve vůni opět višně v jemné hořké čokoládě. V chuti rovněž. Tělo uhlazené a měkce pikantní v delším závěru. Jeden z nejlepších „vavřinců” z Čech, který jsem v uplynulých minimálně dvou letech ochutnal.
      Mohutný „”červený finiš" opravdu potěšil.
Početně poněkud oslabený „vrcholový tým” hodnotil vína z Domousnice takto:
Text a fotografie Libor Chlupatý
Svatovavřinecké 2008 - 8,8 bodu (z 10 možných), Svatovavřinecké 2015 - 8,7 b., Tramín červený č. 2, Zweigeltrebe rosé a Svatovavřinecké rosé - 8,5 b., Tramín červený č. 1, Ryzlink rýnský a Zweigeltrebe - 8,3 b., Svatovavřinecké 2016 - 8,2 b. a Tramín červený č. 3 - 7,9 bodu.
Text a fotografie Libor Chlupatý

 

TOPlist