Dobré portské, desetileté nejlepší

1.1.2019 7:00:00

     Stalo se již pravidlem, že každoročně na konci listopadu nebo počátkem prosince jsem postaven před úkol ochutnávat a hodnotit portská vína.  Vždy je to pro mne určitý problém, neboť sladká vína příliš nevyhledávám, a i přes jejich nezpochybnitelnou kvalitu není pro mne snadné ocenit jejich často velmi jemné aromatické rozdíly, o rozlišení kvality ani nemluvě. Takže, řídím se přístupem tradičním u klasických vín - „chutná - nechutná”. Samozřejmě v rámci mých preferencí ohledně zbytkového cukru.
      Takže další prezentaci portských vín vinařství Quinta de Santa Eufemia z dovozní nabídky manželů Košanových a jejich firmy Dobré portské jsem absolvoval se vstřícnými chuťovými pohárky. Martina Košanová nám ve Viničním altánu představila osm portských, a navíc jedno suché klasické bílé víno z Doura. Což mne potěšilo. Ostatně právě tímto vínem jsme ochutnávku odstartovali.
      Víno Douro branco 2015 bylo ve vůni ovocně-minerální. V plnější chuti bylo téměř identické, zakulacené a pocitově lehce nasládlé s měkce pikantním ocáskem. Víno mi chutnalo a navíc i příjemně zavínilo.
Prvním portským bylo víno Light Dry White s „pouhými” 30 g/l zbytkového cukru a „nižším” alkoholem 17 %. V jemné ovocně-kořenité vůni bylo lehce nasládlé s decentním oxidačním „”štychem". Také v chuti kombinace kořenitého a džemovitého světlého ovoce, nasládlého se stopou po „řízené” oxidaci a zřetelnými tříslovinami. Pro mnohé jakýsi předstupeň očekávaných portských.
      Následovala tradiční trojice základnách portských. Nejprve Fine White se standardně vysokým alkoholem (19,5 %), a přece jen nižším zbytkovým cukrem (90 g/). Ve vůni lehce kořenité sušené ovoce včetně citrusů. Ve sladší a poměrně jemné chuti jsem cítil hrozinky, ořechy a stopu bylin.
      Víno Tawny mi ze „základu” chutná nejvíc. Ve vůni fíky, datle a hrozinky. Ve sladké a příjemně uhlazené chuti jsem navíc cítil i stopu sušených švestek.
      Ruby působlo o něco mohutněji, ale chyběla mu elegance Tawny. Ve vůni višně v čokoládě. V hutné chuti nazrálé tmavé peckoviny se stopou čokolády. Víno je o něco méně uhlazené.
      Finest Reserva (Tawny) mělo oproti klasickému Tawny ve vůni lehounkou stopu čokolády. V uhlazené chuti fíky, datle a hrozinky v o něco jemnější provedení. Zdálo se mi, že cenový rozdíl je daleko větší než rozdíl v kvalitě oproti základnímu Tawny.
      O něco více mi chutnalo Late Bottled Vintage (LBV) 2013, které zrálo 4 roky v sudu. Ve vůni přezrálé lesní plody a „kafíčko”. V bohaté chuti prakticky identické, pocitově spíše středně sladké v koncovce s jemnými tříslovinami. Následovalo desetileté Tawny. Krásná vůně oříšků, sušených fíků a datlí. Stejně tak v uhlazené a vyváženě sladké, příjemné a elegantní chuti. Ze všech vín večera mi chutnalo nejvíce.
      A na závěr nejdražší, ale pro mne nikoliv nejvstřícnější - Colheita 2008. Ve vůni oříšky, sušené ovoce a lehká kořenitost. V chuti výrazně sladší, možná ještě navíc datle a fíky. Vyzrálé a uhlazené se středně dlouhou koncovkou.
      Tolik moje hodnocení. A jak dopadla vína z pohledu tentokrát početně ne zcela kompletního „vrcholového týmu”? Takto:
10 Year Tawny - 9,1 bodu (z 10 možných), Colheita 2008 - 9 b., Finest Reserve a LBV 2013 - 8,9 b., Tawny a Ruby - 8,8 b., Fine White - 8,7 b., Douro 2015 a Dry Light - 8,6 bodu.
Text a fotografie Libor Chlupatý

TOPlist