Kralovaly botrytické cibéby

4.3.2019 8:38:00

     Již počtvrté nám Dalibor Mikulenka (tentokrát společně s manželkou) představil ve Viničním altánu vína z Rodinného vinařství Mikulenkovi ve Velkých Žernosekách. Letošní premiéra vín z Čech ve Viničním altánu potěšila zvláště milovníky vinných specialit se zbytkovým cukrem - ochutnali jsme tři. Ale i mezi suchými víny jsem si vybral svého favorita.
     Zahájili jsme suchým Rulandským bílým 2018, zemským vínem s vůní po světlých peckovinách se zřetelným minerálním „štychem”. V lehounce nasládlé, zakulacené a rovněž ovocně-minerální chuti bylo víno lehce pikantní, ale trošku více vyčuhoval alkohol (13,5 %).
     Ještě vyšší alkohol (14,5 %), ale v těle dobře zakomponovaný, měl následující Aurelius 2018. Suché zemské víno působilo (zřejmě i díky alkoholu) nasládle. Ve vůni bylo ovocně-minerální, v chuti ovocné s jemnou medovou stopou a špetkou minerálů. Suché, ale poměrně mazlivé víno.
     Osvěžil mne Žernosecký MOPR (jinak také Muškát moravský) 2018, suché zemské víno s jemnou, muškátově-ovocnou vůní. Stejně tak v zakulacené, lehce pikantní chuti s decentní grepovou hořčinkou v závěru na patře.
     Zweigeltrebe rosé 2017 bylo výrazně suché a ve vůni zpočátku zvláštně kořenité, až mi to bylo trochu nepříjemné. Nicméně postupně se víno otevíralo jak ve vůni, tak především v chuti. Objevily se zřetelné tmavé peckoviny v kořenité chuti. Výrazně pikantní víno by se spíše hodilo do teplejšího počasí, protože v trošku tenčím těle se výraznější kyselinka velmi zviditelnila. A patro volalo po špetce cukříku.
     Zajímavé bylo zemské Svatovavřinecké 2017. Přes nulový zbytkový cukr a výraznou (na červené víno) kyselinu bylo poměrně příjemně pitelné, ne nějak zřetelně kyselé. Hezky vonělo (kombinace tmavých peckovin a lesní směsi), v chuti se navíc objevila i stopa po sušených švestkách, koláči či kompotu. A nechyběla jemná stopa po ročním zrání v akátovém sudu. Bylo svěží a pikantní, a k jídlu velmi vhodné.
     A přešli jsme do sladší zóny. Hned první sladké víno (88,8 g/l zbytkového cukru) bylo pro mne nejlepším z celého večera. Áňa cuvée 2017, výběr z cibéb (botrytický sběr) nabídlo ve vůni trošku zřetelnější pražené ořechy (spíše buráky) a minerálně botrytickou stopu. V krásné chuti bylo citrusově-medové a sladké s tóny po minerálech a ušlechtilé plísni. Obrovsky extraktivní víno (70,5 g/l bezcukerný extrakt). Díky výrazné kyselině mělo víno hezky pikantní ocásek, takže žádná sladká „plošina”.
     Na závěr jsme ochutnali dvě likérová vína. Tergus bílý 2017 z muškátu (MOPR) byl ve vůni muškátově-citrusový, lehce kořenitý. V chuti spíše nasládlý („jen” 34,2 g/l zbytkového cukru), převládala citrusová kůra, ale také výrazný alkohol (18,5 %), který nebyl v rovnováze s relativně nižším cukrem. Škoda.
     Něco jiného byl Tergus červený 2015 z odrůdy Dornfelder. V bohaté vůni džemovité tmavé ovoce, jemně kořenité. V chuti sladké (52 g/l zbytkového cukru), vyzrálé tmavé ovoce (peckoviny) s kořenitou stopou. Vysoký alkohol (19 %) byl dobře zakomponován do těla toho likérového vína. Sladká a příjemná tečka za velmi přátelským večerem s žernoseckými víny.
     Početně velmi oslabený „vrcholový tým” ocenil vína od Mikulenků takto:
Áňa 2017, botrytický výběr z cibéb - 8,9 bodu (z 10 možných), Žernosecký MOPR 2018 a Tergus červený 2015 - 8,7 b., Aurelius 2017 - 8,6 b., Rulandské bílé 2018 a Svatovavřinecké 2017 - 8,5 b., Tergus bílý 2017 - 8,4 b. a Zweigeltrebe rosé 2017 - 8,2 bodu.
Text a fotografie Libor Chlupatý

 

TOPlist