Deváté přechutnávání se Staňou Mádlem

11. 6. 2012

     Již po deváté (dvakrát za doprovodu cimbálu) nás navštívil Náš vinař Staňa Mádl. Tentokrát přivezl dvanáct vín v pozdním sběru z nového ročníku 2011, a k tomu pak přidal na porovnání ještě nějakou tu „desítku”. Takže k degustování toho bylo požehnaně, však také poslední hosté z naplněného „hlavního sálu” poněkud nedobrovolně opouštěli Viniční altán až s odchodem personálu. Tomu se nelze divit. Ostatně jen přetrvávající zdravotní indispozice mi tentokrát zabránily v obdobném pozdním pochodu noční Gröbovkou.
     Ale zpět k vínům. Většina z nich byla čerstvě nalahvována, některá dokonce přicestovala přímo z nerezového tanku či sudu bez konečného zasíření, jen na posouzení současného stavu, neboť lahvování na ně teprve čeká. A i z tohoto pohledu je třeba některá ochutnávaná vína hodnotit. Připomínám, že všechna vína byla v pozdním sběru z ročníku 2011.
     Vstupním vínem byl Müller Thurgau, suché, ovocné víno s jemnou stopou minerálů ve vůni i chuti. Víno potřebuje ještě „rozležet”, nyní je v chuti měkce ovocné, pikantní a svěží s lehounce nasládlým ocáskem.
     Také Ryzlink vlašský byl suchý, ale s výraznějším zbytkovým cukrem – kolem 5 g/l. Ve vůni se poněkud pomaleji otevíral, nabídl ovocně-minerální tóny.  Obdobně i v těle, které bylo již příjemně zakulacené, pikantní, ale zároveň signalizovalo touhu po větší harmonii. Očekávám, že k ní dojde po několika měsících ležení v láhvi.
     Potěšilo mne Veltlínské zelené, suché víno s lehkým zbytkovým cukrem, příjemnou ovocnou, jemně kořenitou vůní (zpočátku i živočišné tóny). V chuti poměrně hutné víno s delší dochutí a stopou pepře. Cítil jsem náznak mazlivosti v tomto měkce kořenitém veltlínu.
     Chardonnay bylo čerstvě natočené z nerezového tanku, tak jsem k němu poněkud shovívavý. Opět suché víno, zatím s trochu zastřenou vůní (ovoce, jemná mineralita). V malinko zakulacené chuti vystupují meruňka a broskev. Zřetelně pikantní víno, které musí ještě chvilku ležet v láhvi.
     Ryzlink rýnský měl velmi vyrovnaný poměr zbytkového cukru a kyseliny (mezi 5 a 6 g/l). Ve vůni broskve a náznak citrusů se stopou minerálů. V chuti ovocný, pikantní, poněkud lehčí se zřetelnou minerální dochutí. Tady bych doporučoval o něco delší ležení v láhvi.
     Příjemně překvapil Tramín červený, rovněž s vyrovnaným zbytkovým cukrem a kyselinou (mezi 5 a 6 g/l). Vůně jemně muškátově-růžová s náznakem bergamotových tónů. Chuť velmi pěkná (ovocně-muškátová, až do meruňky). Tělo zakulacené, ale pikantní a svěží.
     Rulandské šedé bylo již za hranicí suchého vína (5,9 g/l zbytkového cukru). Vůně ovocná (broskev i tóny ananasu), chuť identická, nasládlá a zakulacená, jen jemně pikantní. Podle vinaře se „dělá samo”, podle některých se stejně tak pije!
     Muškát Ottonel neochutnáváme ve Viničním altánu často – ty předchozí byly poměrně nevýrazné, což o tomto neplatí. Téměř polosuché víno (5 g/l zbytkového cukru) s nízkou kyselinou (3,8 g/l) nepůsobilo fádně. Ve vůni jemné muškátově-ovocné a čajové tóny. V chuti měkce ovocné s náznakem muškátu. Zakulacené a zároveň jemně pikantní víno s lehkou kořenitou dochutí. Myslím, že se líbilo i hostům.
     „Roséčko” z Frankovky bylo příjemné: lehounký zbytkový cukr, dostatečná kyselina (5 g/l), nižší alkohol (11,5 %). Ve vůni lesní směs + třešeň. V těle prakticky obdobné, svěží a poměrně plné víno s laskavou ovocnou dochutí.
     Jedním z nejlepších vín večera byla velmi mladá Frankovka 2011, víno čerstvě natažené ze sudu. Ve vůni džemovité peckoviny (višeň, švestka). Chuť samozřejmě ovocná, jemně kořenitá se vzdálenou stopou čokolády a vanilky. Víno leželo 6 měsíců v sudu, z toho 2 měsíce na slupkách. Rozhodně si ještě poleží, a bude mu to slušet!
     Frankovce zdárně asistovalo Zweigeltrebe 2011, opět čerstvě stočené víno s vůní jemně marmeládového tmavého ovoce, především lesní směsi. V chuti ovocné, v závěru na patře zřetelné peckoviny. Lehčí a stálé pikantní víno, které leželo nějaký čas na slupkách, však musí po nalahvování ještě nějaký čas zůstat ležet v lahvince.
     Asi nejlepším vínem večera, alespoň pro mne, bylo závěrečné Rulandské modré, opět čerstvá ukázka, která zrála v sudu i nerezu. Ve vůni lehce džemovitá lesní směs plus peckoviny. V ovocném těle bylo víno uhlazené, svěží a příjemně pikantní. Tomuto vínu prorokuji krásnou budoucnost v řádu několika příštích let. Pokud majitelé vydrží čekat…
     A tak není divu, že chutnalo i poněkud oslabenému „vrcholovému týmu”. Takový byl jeho hodnotící verdikt:
Rulandské modré – 8,8 bodu (z 10 možných), Frankovka – 8,7 b., Zweigeltrebe – 8,6 b., Tramín červený, Frankovka rosé a Muškát Ottonel – 8,5 b., Chardonnay, Rulandské šedé a Veltlínské zelené – 8,4 b., Ryzlink rýnský – 8,3 b., Müller Thurgau – 8,2 b. a Ryzlink vlašský – 8 bodů.
    Text a fotografie Libor Chlupatý
 

TOPlist