Od října 2006, kdy jsme mohli ve Viničním altánu naposledy ochutnal Kristova vína, se v produkci tohoto milotického vinařství mnohé změnilo. Zvýšila se její kvalita, přibylo medailí z významných soutěží u nás i v zahraničí, ale také narůstaly zbytkové cukry a navíc – což není pro nás konzumenty moc příznivé – výrazně stoupla také cena vín. A to tak, že u několika vín je již v ostrém rozporu s kvalitou. Cenově se vína Tomáše Krista přiblížila takovým moravským vinařstvím, jakými jsou Springerové, Reisten, Tanzberg, Mikrosvín, Kolby, Hort, Sonberk a několik dalších. Pravda, pokud jde o kvalitu, tady se mnohým ze zmíněných vinařství minimálně vyrovnají. Roman Martinásek nám představil tucet Kristových vín z ročníku 2006 v poněkud netradičním pořadí – začínali jsme červenými. Problémy s tím příliš nebyly, snad až na vstupní Alibernet v pozdním sběru. Jeho výrazná vůně i chuť se zřetelnou tříslovinou a kořenitostí byly poněkud „šokovaly“ naše nepřipravené chuťové buňky. Možná to ublížilo především tomuto pikantnímu a ovocitému (višně), ještě však poněkud drsnému a divokému vínu. Následující Frankovka ve výběru z hroznů (z Vacenovic) vše zase vrátila do normálu. Opravdu velmi pikantní víno, kořenité (až tóny skořice). Ve vůni i chuti mělo zřetelné marmeládové tóny (lesní plody, višně) a také nezanedbatelnou stopu po taninu. I toto víno si může ještě nějaký rok poležet ve sklípku. Líbilo se mi Zweigeltrebe ve výběru z hroznů (opět z Vacenovic). Ve vůni nazrálé tmavé peckoviny s náznakem pecičkové hořčinky, v těle již byly třísloviny již poměrně uhlazené – příjemně doplňovaly vyzrálé, jemně pikantní ovoce. Hezky pitelné víno se středně dlouhou dochutí v plnějším těle. První bílé víno – zemské Rulandské šedé – bylo opravdu nevydařené. Ve vůni zřetelně minerální s jemnými živočišnými tony, dále náznak medu a lipoviny. V těle suché, opět minerální, ale velmi ploché – žádné ovocné tóny. Nepříliš atraktivní víno, které bych na „šedivku“ ani netipoval. Velmi pěkný byl Ryzlink rýnský ve výběru z hroznů (z Milotic). Trošku vyšší zbytkový cukr (9,2 g), ale i patřičná kyselina (6,8). Hezká, výraznější vůně po ovoci, medu a lipovém květu s lehkými bylinnými tóny. Mazlivě zakulacené ovocné tělo, trochu nasládlé s pikantním ocáskem. Irsai Oliver v pozdním sběru (Ratíškovice) lákal svou krásnou vůní (exotické liči, růže, zralý hrozen), ale v těle to již tak slavné nebylo. Pikantní, trošku zakulacené, ale málo plné víno s krátkou dochutí. Navíc relativně vysoká cena vůbec neodpovídá kvalitě vína. Rulandské bílé v pozdním sběru (z Kyjova) mne však mimořádně oslovilo. Vyšší zbytkový cukr i kyselina (13,5 g – 7,4 g), velmi příjemná vůně zralého ovoce (s téměř ořechovými tóny) a pěkně zakulacené tělo, lehce nasládlé, ale velmi pikantní v chuti. Extraktivní víno zřetelně elegantního stylu. Obdobný poměr cukru a kyseliny mělo Rulandské šedé ve výběru z hroznů (z Polešovic). Ovocité víno ve vůni i chuti (jižní ovoce – broskve, lehká mineralita), chyběla mu však atraktivní pikantnost bílé „rulandy“. Poněkud sladší v chuti, i když měkká a zřetelná ovocná dochuť stojí za zmínku. Polosuchý Aurelius 2006 ve výběru z hroznů (z Čejkovic) voněl po přezrálých hroznech s náznakem minerálů. V nasládlém a málo pikantní těle byl zřetelně bylinný s minerálním závojem. Tady jsem byl poněkud na rozpacích. Ani u následujícího Chardonnay ve výběru z hroznů (Čejkovice) jsem se příliš neodvázal. Vysoký zbytkový cukr (23 g), ve vůni kombinace ovoce, chlebovinky a minerálů. Ovocité, zakulacené a sladší víno, avšak poněkud kratší v dochuti, bez výraznějšího charakteru. Ke špičce mezi bílými rozhodně patřil Tramín červený ve výběru z hroznů (také z Ćejkovic). Velmi pěkná „tramínová“ vůně, v těle boubelaté s chutí muškátů a vyzrálých citrusů. Nasládlé (15 g zbytkového cukru), ale krásně pikantní a noblesní víno. A závěr v podobě sladké tečky byl ještě o něco hezčí. Aurelius ve výběru z bobulí (Sedlec) se 43 zbytkového cukru. V krásné ovocité vůni převládaly citrusy v medovém kabátku. V chuti identické, zakulacené, lehce pikantní víno, které nepůsobí příliš sladkým dojem v porovnání s předcházejícími vzorky. Pěkný závěr večera s velmi zajímavými víny. Celkově, přes několik opravdových špiček, však celá sestava působila trošku nevyrovnaným dojmem. Možná se na tom podílí i kvalita hroznů od některých dodavatelů v daném roce. Každopádně proti ochutnávce před dvěma lety byla vína zřetelně lepší. A co na to „vrcholový tým“? Aurelius výběr z bobulí – 9,1 bodu, Rulandské bílé – 9 b., Tramín červený – 8,7 b., Ryzlink rýnský a Zweigeltrebe – 8,5 b., Frankovka – 8,3 b., Rulandské šedé – 8,1 b., Chardonnay – 8 b., Aurelius výběr z hroznů – 7,8 b., Alibernet- 7,5 b., Irsai Oliver – 7 b. a Rulandské šedé zemské víno – 6 bodů. Text a fotografie Libor Chlupatý