Nemají to vinaři v Čechách v poslední době jednoduché. Příroda jim opravdu nepřála jak v roce 2010, tak především loni, kdy na vinicích na jaře mrzlo až praštělo, a víno pak nebylo. Mělnicko patřilo mezi nejvíce postižené vinařské oblasti, což se týká také známého vinaře Luďka Vondráka. Ten již potřetí zavítal do Viničního altánu, a díky naprosté neúrodě ve zmíněných letech, představil nám především vína ze starších a požehnaných ročníků 2006 až 2009.    Mnozí z nás, kteří tato vína již ve Viničním altánu ochutnali, tak mohli hodnotit jejich vývoj ležením v láhvi. A myslím, že byl příznivý.
     Ale začali jsme dvěma „chlapskými víny” (jak řekl sám vinař) z ročníku 2011. Byla to cuvée prakticky ze zbytků hroznů, které ten rok na vinici dozrály. A protože vegetace se díky mrazům opozdila, hrozny nestačily vyzrát tak, jak by si vinař přál. Takže obě vína opravdu oplývala kyselinou.
     Vstupním bylo zemské Cuvée Liběchov s převahou Ryzlinku rýnského (asi 80 %). O zbytek se postaraly Rulandské šedé a bílé, i špetka Kerneru. Vůně výrazná, řekl bych ryzlinková (světlé ovoce a stopa lipoviny). Což platí i o velmi a velmi pikantní chuti. Suché víno dnes jen „pro chlapy” po ročním ležení možná i pro některé dámy.
     Klaret v podobě Cuvée Turbovický vrch (Svatovavřinecké, Tramín červený a Modrý Portugal) bylo pro mne o poznání pitelnější. Ve vůni kombinace lesní směsi a tmavých peckovin. V chuti příjemně ovocné, výrazně pikantní a svěží. Hodně pěkné bude za rok, výborné možná až za dva.
     Následující zemský Tramín červený 2010 byl opravdu pořádně suchý – 1,4 g/l zbytkového cukru a kolem 6 g/l kyselin. Hrozny vyzrály do cukernatosti pro jakostní víno. Vůně hezká, ovocně-květinová s náznakem bergamotu, grepu a jemných minerálů. Chuť prakticky identická, suchá se zřetelně pikantní dochutí. Tramín spíše pro pány.
     A přešli jsme do zdařilejších ročníků. Ryzlink rýnský 2009 v pozdním sběru měl hezky nazlátlou barvu, ve vůni bylo cítit ovoce, ale také lipový květ. V chuti ovocně-lipový, pikantní s lehkou minerální dochutí. I tady bych sázel na delší ležení v láhvi. Víno má pěkný bezcukerný extrakt – 26 g/l.
     Rulandské bílé 2009 v pozdním sběru bylo rovněž velmi suché (1,8 g/l zbytkového cukru) a pikantní (7,3 g/l kyselin). Ve vůni měkce ovocné, nazrálé s jemnými minerály, stejně tak v chuti, která je však i lehce zakulacená, což je signál pro lepší budoucnost, stejně jako slušný bezcukerný extrakt – 25 g/l.
     Velmi podobné svými parametry bylo Rulandské šedé 2008 v pozdním sběru. Opět měkce ovocné a jemně minerální víno s pikantním tělem, kterému navíc sluší květinové tóny. Proti Rulandskému bílému o něco nižší kyselina a malinko vyšší bezcukerný extrakt (26 g/l).
     Potěšil mne Kerner 2009 ve výběru z hroznů. Víno s daleko vyrovnanějším poměrem zbytkového cukru a kyselin (1,4 g/l – 6 g/l). Ve vůni světlé ovoce, jemné minerální se špetkou lipového květu. V ovocné chuti aromatičtější, kořenitější se stopou lipoviny. V příjemně pikantní koncovce je zřetelná lehká nasládlost. Víno je již připraveno, výraznější vývoj bych nečekal i proto, že má přece jen trochu nižší extrakt – 22 g/l.
     A poté druhé Rulandské bílé, tentokrát z ročníku 2006 ve výběru z hroznů. Klasika vinařství, kterou mám již dobře přechutnanou. Suché víno s vyšším alkoholem (14 %), hodně nazrálé a ovocně-minerální ve vůni i chuti. Převládají vyzrálé citrusy, v chuti pak i tóny medu. Pikantnost je příjemná, spíše lehká.
     Kupodivu o něco více mi chutnalo Rulandské šedé 2007 ve výběru z hroznů. Suché víno (2,7 g/l zbytkového cukru a jen 4,5 g/l kyselin. Barva nazlátlá, vůně ovocně-minerální se stopou medu. Tělo uhlazené, vyzrálé, jemně medové a lehounce minerální. Pěkný bezcukerný extrakt – 27,5 g/l.
     Téměř na vrcholu mého žebříčku večera se ocitl Ryzlink rýnský 2006 ve výběru z hroznů. Víno s velmi vyrovnaným poměrem zbytkového cukru a kyselin (kolem 7 g/l) a bohatou vůní ovoce (citrusy) a lipového květu. V chuti zakulacené, vyzrálé, extraktivní (27 g/l bezcukerný extrakt) a lehounce nasládlé, ale také plné pikantní kombinace citrusů a lipoviny. Víno je na vrcholu a ještě nějaký čas na něm vydrží.
     Nesmírně atraktivní byl další „rýňák”, tentokrát botrytický výběr z ročníku 2007. Polosladké víno (26,7 g/l zbytkový cukr) s výrazným alkoholem (14,8 %) a dostatečnou kyselinou (7,6 g/l). Ve vůni medově-minerální na vyzrálém ovocném základě. V chuti identický, pikantní s krásnou stopou ušlechtilé plísně. Mohutný bezcukerný extrakt – 34,5 g/l, což poněkud zahaluje do příjemného závoje vysoký alkohol.
A na závěr sladká tečka – Svatovavřinecké slámové z ročníku 2007. Poměrně nízký (na slámové víno) zbytkový cukr – jen 43 g/l, ale zato vyšší alkohol (14,5 %), příjemná kyselina (asi 6 g/l). Ve vůni medově bylinné s troškou sušených švestek a datlí. V chuti samozřejmě nasládlé (ne přeslazené, a opět kombinace med a byliny se špetkou koření. Víno je stále pikantní se svěží dochutí. A abnormálně extraktivní – 51,7 g/l bezcukerného extraktu. Velmi ušlechtilá tečka z poměrně málo používané odrůdy pro slámová vína.
     Z „vrcholového týmu” zůstala pouze dvojice, takže hodnocení je průměr bodování obou členů:
Ryzlink rýnský 2006 – 9,4 bodu (z 10 možných), Ryzlink rýnský 2007, botrytický výběr – 9,2 b., Rulandské bílé 2006 – 9 b., Rulandské šedé 2007 a Svatovavřinecké slámové – 8,9 b., Ryzlink rýnský 2009 – 8,8 b., Kerner 2009 – 8,7 b., Rulandské bílé 2009 – 8,5 b., Rulandské šedé 2008, Cuvée Liběchov 2011 a Cuvée Turbovický vrch – 8,4 b. a Tramín červený 2010 – 8 bodů.
Text a fotografie Libor Chlupatý