Doufám, že se lechovický technolog Jan Hrachovský úspěšně uzdravil. Protože nemohl přijet na degustaci do Viničního altánu, rád mu sdělím nějaké informace o tom, jak jím vyslaná jedenáctka lechovických vín u nás bodovala.

Snad ho potěší skutečnost, že až na jedno víno jsem byl (a doufám, že nejen já), pokud jde o jejich kvalitu, dostatečně saturován. Nicméně trochu nám chyběly některé informace ze sklepa, což ovšem není vina na poslední chvíli povolaného lechovického „náhradníka“ Davida Michaloviče. Technolog je prostě technlog – a ten by měl vědět o víně co nejvíce. Ostatně téměř šedesát hostů by bylo rozhodně pozornější.

Tímto chci také poděkovat „pražské obchodní spojce“ Elemíru Tříškovi, který měl s degustací nervy i starosti. Doufám, že si oddychl!

Protože většinu degustovaných vín z Vinných sklepů Lechovice jsem již dříve přechutnal, nečekal jsem nějaké překvapení. Nicméně znovu (a možná ještě více) mne potěšila bílá suchá a polosuchá vína, na kterých jsem si opravdu pochutnal. A skvělá byla také závěrečná sladká tečka. Tím nechci zpochybnit kvalitu polosladkých bílých vín, jen moji vinnou hubu tolik neukojí. Ale jsou krásná – ve vůni i chuti.

Zaujalo mne vstupní Rulandské bílé 2008 v kabinetním provedení. Tak pěkné „zavínění“ jsem ve Viničním altánu již dlouho nezažil. Suché víno s krásnou ovocně-květinou vůní (angrešt, květ bezinky). Má pěkné, příjemně ovocité tělo s poštuchující kyselinkou v dochuti. Šťavnaté víno, které se dá pít k jídlu i „jen tak“.

Stejně tak mne potěšil polosuchý (na oficiální hranici suchého vína) Ryzlink vlašský 2007 v pozdním sběru. Víno s vyšším extraktem i alkoholem, ale hezky vyvážené. Ve vůni, která se postupně otevírá, vyniká nazrálé ovoce doplněné o jemně minerální tóny. V mazlivé chuti je cítit měkké, nazrálé ovoce. V těle zakulacené s příjemně pikantní dochutí.

Dobrý sylván je již také vzácností. Lechovické Sylvánské zelené 2008 v kabinetu ze známé borotické trati Nad Kolářovým sklepem je suché s ovocně-květinovou vůní, v chuti s dostatkem ovoce, květin a jemných bylin. V závěru je na patře velmi svěží a pikantní.

Novinka na našem trhu, víno s označením VOC Znojmo (Víno originální certifikace), prakticky první apelační víno u nás, se v lechovickém provedení rozhodně vydařilo. Polosuchý Sauvignon VOC 2008 (s cukernatostí moštu na úrovni kabinetu) měl 7,3 g zbytkového cukru a téměř stejné množství kyselin. Lechovická „klasika“ – ve vůni angrešt a tóny černého rybízu. V pikantní těle vyniká z ovocného základu (opět převaha angreštu) delikátní černý rybíz se špetkou černého bezu. V chuti pěkně vyvážený, dostatečně pikantní a opravdu svěží. Hezký vinný zážitek!

Následující sauvignon VOC, ale polosladký, byl stylově téměř stejný. Jen zbytkový cukr (14,9 g/l) poněkud potlačil ve vůni i chuti černý rybíz. Ten se objeví, jen trochu později a v jemnější formě. Alternativa pro milovníky klasických, spíše však poněkud nasládlejších vín.

Polosladké Rulandské šedé 2008 v pozdním sběru nabízí příjemnou vůni zralého jižního ovoce (broskev, meruňky), má 15,1 g zbytkového cukru, kulatější tělo s bohatou ovocitou chutí a delikátní kyselinkou v závěru.

Ještě sladší (30,5 g zbytkového cukru) bylo Chardonnay 2008 v pozdním sběru, jedno z nejoceňovanějších lechovických vín. Poněkud netypické chardonnay vyloženě ve stylu sauvignonu (ve vůni i chuti tóny černého rybízu a černého bezu). Bohaté, zřetelně nasládlé a zakulacené tělo s příjemnou pikantností v závěru. Krásné víno především pro slavností příležitosti jako přípitek.

O lechovické Pálavě by se dalo dlouze psát. Ochutnal jsem všechny od roku 1999, dodnes mám několik lahví proslulého ročníku 2000. Každopádně nejvíce mne potěší takové, které patří maximálně mezi polosuchá vína. Již pětkrát jsme ve Viničním altánu ochutnali lechovickou Pálavu, pro mne asi nejlepší byla polosuchá z ročníku 2003 (degustace v roce 2005). Sladká Pálava 2008 ve výběru z hroznů měla přes 65 g zbytkového cukru. Vůně nádherná (vyzrálý hrozen, liči, jemný muškát), bohatě identická v chuti. Jen vysoký cukr poněkud stírá krásné chuťové variace této nádherné moravské odrůdy. Delikatesa, ale po skleničkách – na láhev bych si netroufl!

První červené, Frankovka 2006 v pozdním sběru, bylo jediným vínem, které jsem přechutnával s rozpaky. Trochu hubené tělo a příliš výrazné kořenité tóny po zrání v dubu. Navíc v dochuti až příliš výrazná kyselinka.

Podstatně lepší bylo Rulandské modré 2006, barrique, které zrálo 9 měsíců v dubu. Ve vůni kořenité tóny (skořice, vanilka) zpočátku trochu potlačovaly ovocnost, ale v chuti to bylo příznivější. Tělo plnější, uhlazené a jemně pikantní. Asi bych chvíli počkal – vrchol má ještě před sebou!

Na závěr krásná sladká tečka – Cabernet Sauvignon 2007, ledové víno z oleksovické trati U lipky. Hutné ovocné „kapky“ s bohatou vůní a chutí pro jahodovém džemu, velmi sladké (236 g zbytkového cukru na litr) s jemně pikantním závěrem. Takové parametry jsou typické spíše pro slámové víno, v tomto směru je tato „ledovka“ opravdu unikátní. Na druhý den jsem v prázdné láhvi objevil ještě pár kapek. Držely vůni i chuť!

A jak to viděl „vrcholový tým“?

Chardonnay 2008 a Cabernet Sauvignon ledové víno – 9,2 bodu (z 10 možných), Pálava 2008 – 9,1 b., Rulandské šedé 2008 – 8,9 b., Sauvignon VOC 2008 (polosuchý) – 8,8 b., Rulandské modré 2006 – 8,7 b., Sauvignon VOC 2008 (polosladký) – 8,6 b., Ryzlink vlašský 2007 a Sylvánské zelené 2008 – 8,3 b., Rulandské bílé 2008 – 8,2 b. a Frankovka 2006 – 7,7 bodu.

Text a fotografie Libor Chlupatý