Putovat po vinařských oblastech Francie by se snad dalo donekonečna. Je přitom složité vybrat si vína na prezentaci třeba jen z nabídky jednoho dovozce. Tento úkol musel zvládnout i Martin Kozák z dovozní společnosti Kupmeto CZ, s.r.o. Myslím, že zvolil správně – kombinoval příjemné s užitečným, osvědčené s novinkami, vždy však kvalitu za přiměřenou cenu. Ve Viničním altánu jsme si díky tomu (i průvodcově bohatému výkladu) přišli na své.

Ochutnali jsme devět vín ze čtyř vinařských oblastí – od neznámější, jakou je pochopitelně Bordeaux, až po u nás prakticky neznámou oblast zemských vín v kolem řeky Loiry – Vins de Pays de Jardin. Z toho tři bílá (včetně sladké tečky) a šest červených. Rozumný poměr pokud jde o Francii.

Vstupní víno má většinou za úkol zavínit naše patro. Protože se většinou začíná bílými a jelikož ta byla tentokrát v menšině, prví vzorek nebyl jen „zavíňovací“, ale zároveň zajímavou ukázkou na Moravě oblíbené odrůdy, tentokrát ve francouzském provedení. Zemské víno Destinea blanc, Sauvignon blanc 2007 od Josepha Mellota. Sauvignon od Loiry nebyl ve vůni i chuti zase tak vzdálený od toho moravského. Ve vůni i chuti výrazně ovocný (meruňky, broskve) se zřetelnou stopou černého rybízu či bezu. Pikantní, svěží, v dochuti se dokonce objevil známý náznak nefalšované kopřivy. Kvalitní víno hned na začátku a dobrou cenu!

Vína z Alsaska mají u nás takové svérázné postavení, všichni znalci i milovníci vín je chválí, rádi je pijí, ale jen málo z nich si tato vína koupí. Pravda jsou dražší než bílá moravská a i méně dostupná než obdobná rakouská. A za dražší peníze si pak někteří koupí raději slavnější chardonnay z Burgundska. Každopádně, ochutnali jsme alsaský Gewürztramniner Réserve particuliere AOC 2006 z od Charlese Wantze. Víno s asi trošku větším zbytkovým cukrem, ale nesmírně příjemné a vyvážené. Ve vůni převládaly citrusy v medovém kabátku, v chuti jemné tramínové tóny (růže, liči), zralé mandarinky, med a lipový květ. Potěšil příjemný, nevtíravý a rozhodně elegantní závěr tohoto lehce pikantního vína.

Na plnější červená nás připravilo mladé a svěží z rhônské apelace Côtes de Ventoux – Les Gélinottes 2007 od Alaina Jaumeho. Klasická kupáž GSM (Grenache, Syrah, Mourvédre), což ve vůni i chuti představuje lesní plody. V tomto případě již vyzrálejší v pikantním, velmi svěžím a štíhlejším těle. V závěru tohoto příjemně pitelného vína potěšila jemná vanilka.

Následovalo moje oblíbené Côtes-du-Rhône – Chateau Beauchene Premier Terroir, v tomto případě z ročníku 2006. Opět „GSM“, ve vůni byly lesní plody doplněné atraktivními ořechovými tóny, které se v chuti ještě více zviditelnily. Nicméně převládala „lesní směs“, doplněné stoupou kůže, kávy a čokolády. Takové víno vás opravdu neomrzí – a zároveň nezruinuje!

První ze dvou Bordeaux – Chateau Favereau 2004 AOC – mělo trochu smůlu. Ochutnal jsem ho ve dvou variantách – v jedné láhvi se ve vůni objevily lehce “zatuchlé“ tóny, možná náznak „korku“, což trochu potlačilo ovocnost vína. Ve vůni kromě již zmíněných malinko nepříjemných tónů, které delším provětráváním poněkud zmizely, byla zřetelná vanilka, připálený toust a jemný černý rybíz. V chuti bylo téměř identické, objevil se však i náznak kopru a vyzrálého ovoce v poměrně pikantním těle. Varianta „lepší láhev“ neměla nepříjemný náznak zatuchlého sklepa, ale naopak větší ovocitost a zřetelné živočišné tóny. Chutnala nesrovnatelně lépe. To se někdy stává!

Gigondas z Jižní Rhôny patří k mým oblíbeným apelacím. Nezklamala ani v provedení Terrasses de Montmirail 2005 od Alaina Jaumeho. Samozřejmě „GSM“, ve vůni klasická „lesní směs“ a navíc lehce okořeněná. V téměř identické chuti bylo víno bohatě ovocné, pikantní a s ještě zřetelnými tříslovinami v delší dochuti. Víno, které se bude ještě pár let jen zlepšovat. Ale již nyní opravdu potěší!

Chateauneuf-du-Pape – to zní hrdě! Ne vždy však tak i chutná. Když se však vydaří, pak je to krásná symfonie vůní a chutí. Chateauneuf-du-Pape 2004, Vignôbles de la Serriere z Chateau Beauchene patří mezi ty vydařené. Krásně harmonické víno ve vůni i chuti, plné tmavého vyzrálého ovoce v kombinaci s lehkou vanilkou, kávou a čokoládou. Vše již příjemně uhlazené se zřetelnými sládnoucími taniny. Myslím, že dělá čest svému jménu, třebaže nepatří mezi nejznámější, ani nejdražší!

Krásně pitelnému vínu z Jižní Rhôny výrazně konkurovalo velmi vyvážené Bordeaux z apelace Pesac-Leognan – Les Haldes de Luchey 2004. I proti vyzrálému Chateauneuf-du-Pape působilo uhlazeněji a lákalo příjemnou vůní tmavého ovoce v jemně kořenitém stylu. V chuti bylo víno jemné, uhlazené, ale zároveň dostatečně pikantní a se sládnoucími taniny. Vysoký podíl merlotu se v něm nezapřel. Mám pocit, že potěšilo hlavně přítomné dámy, ale i mnozí pánové mlaskali…

A to platí i o závěrečné sladké tečce. Saison Muscat de Beaumes de Venice AOC 2004 z Chateau Beauchene. Opět Jižní Rhôna, v tentokrát v bílé a pěkná sladké formě. Nádherná vůně: muškátové tóny přezrálého hroznu, citrusy, med a jemné koření. Ve sladké, ale také příjemně pikantní chuti se navíc zviditelňovaly hrozinky. Elegantní sladká tečka, která nepůsobí vlezle, ale naopak láká k dalšímu, i když ne moc velkému doušku. Prostě bonbonek pro potěšení patra!

Takto hodnotil francouzská vína „vrcholový tým“:

Chateauneuf-du-Pape, Chateau Beauchene – 9,4 bodu (z 10 možných), Les Haldes de Luchey, Pessac-Leognan – 9,3 b., Gigondas Alain Jaume – 9,2 b., Muscat de Beaumes de Venice – 9,1 b., Côtes du Rhône Chateau Beauchene – 8,8 b., Gewürztraminer Charles Wantz – 8,3 b., Côtes de Ventoux a Chateau Favereau – 8,2 b. a Sauvignon blanc – 7,5 bodu.

Text a fotografie Libor Chlupatý