Jiří Varmuža z Kobylí je poněkud netradiční, lépe řečeno v pravém slova smyslu spíše tradiční vinař, možná trochu selsky tvrdohlavý, ale poctivý a originální. U bílých vín nepoužívá řízené kvašení, nenakupuje ušlechtilé kvasinky, ale ty z vlastních hroznů. Vína filtruje minimálně, a to opravdu jen jemně. Ani nerez mu příliš nevyhovuje, upřednostňuje plast a dřevo. Snaží se dělat vína vy stylu dědů. Někdy jim to prospívá, ale v některých případech si na ně chuťové buňky většinových konzumentů asi hned tak nezvyknou. Já jsem někde uprostřed. Některá vína mne polaskala, jiná mohu klidně přenechat „tradicionalistům“.

Na své premiérové degustaci, které se zúčastnili především věrní příznivci a hosté, kteří rádi poznávají nová a poněkud jiná vína, představil „jen“ deset vzorků. Litoval, že nemohl přivést další vína, ale byla již vyprodána. Jak je vidět, své klienty si Varmužova vína jistě najdou.

„Specialitou“ Varmužova malého rodinného vinařství jsou vína z odrůd Veltlínské zelené a Neuburské – tedy klasické odrůdy, které moravští vinaři dnes poněkud přehlížejí, stejně jako namlsaní konzumenti. A ještě o jedné „specialitě“ bych se rád zmínil – a tou jsou jisté problémy se zatříďováním vín. „Inspektoři“ u nich občas nenajdou „typičnost“ odrůdy. A tak jen dodávám, a nejen kvůli strastem vinaře Varmuži: ach, ta příšerná českomoravská vinařská byrokracie, potřebovala by zbavit nezasloužených příjmů a poté pořádně zasířit. Ale přejdu k vínům.

Jakostní Neuburské 2007 z trati Lumperky (cukernatost moštu 21°) neslo charakteristický styl „selských vín“. Žádná převoněnost, ale především pomalé „otevírání“ se ve vůni i chuti. Z počátku vonělo jemně po nazrálém ovoci s náznakem ořechových tónů. Aroma i chuť suchého vína se však postupně otevíraly do lehkého květinově-medového „štychu“. K takovému víno je třeba se propít.

Ryzlink vlašský 2007 v pozdním sběru naopak okamžitě zlákal velmi příjemnou vůní po nazrálém ovoci (citrusy, byliny, med). V obdobné chuti jsem cítil ještě přezrálý angrešt. Víno bylo v těle vyzrálé, již zakulacené, ale stále ještě výrazně pikantní.

Jakostní Veltlínské zelené 2007 (cukernatost moštu 23,6°) bylo pro mne ve vůni přitažlivější, než v samotné chuti. Cítil jsem (možná trošku utlumené) vyzrálé ovoce, stopu medu a jemný pepř. V chuti téměř identické, jen bych čekal větší šťavnatost a svěžest vína. Na neuburské se mi víno zdálo trošku drsnější v dochuti.

Naopak zemské Neuburské 2008 (cukernatost moštu 22°) mělo všechno, co dělá tuto odrůdu příjemnou. Hezkou ovocně-květinovou vůni s medovými tóny, zakulacené až mazlavé, pěkně harmonické a šťavnaté tělíčko s pikantností v poměrně bohatém závěru.

Stejně tak příjemné bylo cuvée z odrůd (jak jinak) Neuburské a Veltlínské zelené, z ročníku 2008. Zemské víno s cukernatosti v moštu 21° vzniklo spravedlivou (50/50) kupáží hroznů obou odrůd, i když ve vůni i chuti převládá výraznější veltlín. Víno s medovou vůní a citrusovými tóny bylo suché, zakulacené, pěkně harmonické s lehce pikantním a jemně kořenitým závěrem.

Následovaly dva zemské, ještě mladé veltlíny. Nejprve suché Veltlínské zelené 2008 (cukernatost moštu 22°) s výraznou vůní jižního ovoce a květů. Také v chuti bylo ovocně-květinové, plné a jemně minerální v závěru.

Polosuché veltlínské zelené 2008 ze stejné trati (6 g zbytkového cukru) mělo ve vůni výraznější minerální tóny a také náznak lipového květu. V zakulacené těle s ovocným základem byla zřetelnější minerální stopa s náznakem hořčinky v dochuti.

Jakostní Modrý Portugal 2007 (cukernatost moštu 24°) voněl po přezrálých a džemovitých peckovinách. V chuti byl rovněž „marmeládový“, ale výrazněji kořenitý. Pitelné víno, ale chybí větší plnost a fajnovost v dochuti.

Svatovavřinecké 2007 v pozdním sběru vonělo po vyzrálých višních a třešních s náznakem mléčné čokolády. V chuti byly spíše kompotované třešně, ale výrazně kyselina a kratší tělo víno poněkud handicapovaly. Víno potřebuje ještě ležet, mohlo by se trochu více zakulatit.

Závěrečné Modrohorské Cuvée 2008, zemské víno z Frankovky (60 %) a Modrého Portugalu (40 %), zrálo v dřevěném sudu. Víno s cukernatostí moštu odpovídající kabinetu (20°) vonělo po třešních a višních se stopou povidel. V těle bylo suché, lehce zakulacené a jemně pikantní v ovocném a zřetelně kořenitém závěru. Pitelné víno, které mne však ničím výrazněji nezaujalo – hlavně mu chybělo korpulentnější tělo. Kvasné tóny (kysané zelí), o kterých hovořili kolegové, jsem však nezaznamenal. Bílá vína u mne tedy zvítězila tentokrát na celé čáře!

Takto hodnotil Varmužova vína „vrcholový tým“:

Neuburské 2008 – 9 bodů (z 10 možných), Cuvée Neuburské/Veltlínské zelené 2008 – 8,6 b., Veltlínské zelené 2008 (suché) – 8,5 b., Veltlínské zelené 2007 – 8,4 b., Veltlínské zelené 2008 (polosuché) – 8,2 b., Ryzlink vlašský 2007 – 8,1 b., Neuburské 2007 – 7,9 b., Modrohorské cuvée 2008 – 7,2 b., Modrý Portugal 2007 – 7,1 b. a Svatovavřinecké 2007 – 6,9 bodu.

Text a fotografie Libor Chlupatý