Vzdušnou čarou je to z Mutěnic (Slovácká podoblast) do Velkých Pavlovic (Velkopavlovická podoblast) zhruba 16 kilometrů. Ve Viničním altánu nám trval přesun dva dny, ale zase jsme nemuseli opustit Prahu. To jsou výhody tamních degustací.
      Po Modrém vinařství z Mutěnic nám vína, tentokrát z velkopavlovického rodinného vinařství, představil ing. Pavel Lacina ml. za asistence svého bratra, enologa Marka.
V degustační nabídce bylo deset vín z ročníků 2009 až 2011. Na počátku večera samozřejmě kralovala mladá vína.
      Prvním z nich bylo Neuburské 2001 v pozdním sběru, suché víno s vyrovnaným poměrem zbytkového cukru a kyseliny (5,9 a 5,7 g/l). Měkce ovocné víno s lehkou minerální stopou, jemně pikantní v dochuti již malinko zakulaceného těla.
      Líbil se mi následující Aurelius 2012 v pozdním sběru – a to jednat pro velmi atraktivní vůní tropických květů (orchideje?), a také ovocně-květinou chuť s lehkou muškátovou (grepovou) hořčinkou. Opět suché víno s vyrovnaným cukrem a kyselinou kolem 6 g/l. Víno ještě potřebuje krátký odpočinek v láhvi.
      ”To ostatně platí i o dalším „mlaďochovi”, Ryzlinku vlašském 2011 v pozdním sběru. Tady by se mělo hovořit již o polosuchém vínu (7,6 g/l zbytkového cukru). Víno s ovocně-květinovou vůní, v jehož jemně nasládlé chuti jsou zřetelné i minerální a ořechové tóny. Dochuť je harmonická, jemně pikantní.           Dobrý „vlašák”, jemuž možná nyní chybí větší svěžest a živost.
      Jakostní Muškát moravský 2011 měl také vyrovnaný cukr a kyselinu, jen na o něco nižší úrovni (kolem 5,5 g/l). Na můj vkus byl příliš jemný, málo výrazný hlavně ve vůni. V dochuti byl trošku tenčí a jemně pikantní s náznakem minerální hořčinky.
      Moc mi nechutnal následující Zweigeltrebe klaret 2010 v pozdním sběru, a to především díky výrazné kyselině v dochuti a poněkud rušivým zeleným tónům.
      O něco lépe na tom u mne bylo jakostní Zweigeltrebe rosé 2011, rovněž polosuché víno s vůní a chutí třešní a višní. Pikantní víno se zřetelným sladkokyselým ocáskem.
      Čtyři červená vína z ročníku 2009 byla poměrně vyrovnaná, záleželo spíše na individuální chuti a vztahu k odrůdě. André v pozdním sběru nabídlo ve vůni lehce kořenité tmavé peckoviny. V chuti byly stále zřetelné třísloviny, ale našla se i stopa čokolády a pikantní pecičkový závěr.
      Zweigeltrebe působilo nazrálejším dojmem, peckoviny ve vůni i chuti byly příjemně kořenité. Víno bylo stále ještě svěží a pikantní, což naznačuje jeho příznivý vývoj v nadcházejících letech.
      O krále červených vín večera sváděla souboj Frankovka 2009 VOC s posledním vínem – Dornfelderem 2009 v pozdním sběru. A myslím, že to byl souboj dost vyrovnaný, o čemž svědčí i hodnocení „vrcholového týmu”. Frankovce v tomto pomyslném duelu asi „přitížila” zřetelně vyšší cena v porovnání s Dornfelderem.
      Byla to první Frankovka VOC Modré hory, kterou jsem ochutnal. Ve vůni tmavá lesní směs s džemovitostí typickou pro ovocný koláč. V měkce ovocná v nazrálém těle, bohatém na sladké třísloviny a marmeládové tóny. Asi jsem čekal jsem o něco větší kořenitost i bohatší tělo.
      Dornfelder v pozdním sběru mne překvapil bohatostí živočišných tónů (kůže) ve vůni i chuti, jejichž základ tvořilo tmavé ovoce. Na Dornfelder působilo víno velmi pikantním dojmem, s čímž jsem se setkal jen u vína z méně vyzrálých hroznů. Velmi zajímavá zkušenost s vínem z této odrůdy, které jen výjimečně „vystupuje z řady”.
      A takto vína od Lacinů hodnotil poněkud oslabený „vrcholový tým”:
Frankovka VOC a Dornfelder 2009 – 8,6 bodů (z 10 možných), Zweigeltrebe 2009 – 8,5 b., Ryzlink vlašský – 8,3 b., Aurelius – 8,2 b., Neuburské, Muškát moravský a Zweigeltrebe klaret – 8 b., André – 7,9 b. a Zweigeltrebe rosé – 7,8 bodu.

Text a fotografie Libor Chlupatý