Náš vinař Staňa Mádl na svém čtrnáctém koštu ve Viničním altánu potěšil nejen širokou paletou ochutnávaných vín (symbolických čtrnáct), ale také jejich vstřícností a kvalitou.
      V tradičním spíše veselejším stylu nám představil osm vín z ročníku 2016 a šest o rok starších. Celkem devět bílých, jedno růžové a čtyři červená. Všechna vína byla suchá, přičemž „nejsladší” růžové mělo jen 7 g/l zbytkového cukru.
      Zavínili jsme se lehčím vínem Müller-Thurgau 2016 v pozdním sběru. Ovocně-květinová vůně i chuť, šťavnaté a pikantní tělo. Posloužilo svému účelu.
      Následovalo pro mne nejlepší víno večera. Skvělé Veltlínské zelené 2016 v pozdním sběru. Příjemné ve vůni (vyzrálé a lehce kořenité světlé ovoce), a ještě bohatší v chuti. Hodně ovocné, plné a zakulacené s jemným dotykem minerálů a stopou po pepři. Hezký zážitek!
      Téměř stejně potěšil Ryzlink vlašský 2016 v pozdním sběru. Vůně ovocně-minerální, stejně tak lehce kořenitá a pikantní chuť. Poměrně šťavnaté víno jako stvořené pro delší pití.
      Sauvignon 2016 v pozdním sběru byl ovocný (meruňka, broskve, snad i angrešt), a to jak ve vůni, tak i v chuti. Měkce pikaní a příjemně pitelný sauvignon bez často vyhledávaného černorybízového „štychu”.
     Ryzlink rýnský 2016 v pozdním sběru voněl po světlých peckovinách s lehkou lipovinou. V chuti měkce ovocný, šťavnatý a pikantní. Jen jemně minerální s lehkým medovým závanem.
      Příjemně mne překvapil Tramín červený 2016 v pozdním sběru. Vůně jemná, ovocně-květinová. V chuti navíc jemné citrusy. Tělo šťavnaté a hezky pikantní. Víno pro dámy i pány, a to i na delší pití.
      Rulandské šedé 2015 v pozdním sběru bylo již zřetelně vyzrálejší. Ve vůni výraznější jižní ovoce, jemně minerální. Rovněž tak v bohatém, šťavnatém a měkce pikantním těle.
      Také Hibernal v pozdním sběru byl z ročníku 2015. Vůně jednoznačná a téměř tradiční – citrusy a především grep. V bohatě aromatické chuti jsem cítil kombinaci citrusů (grep) a černého rybízu. Víno bylo jen lehce nasládlé, ale také měkce pikantní.
      O rok starší Muškát Ottonel mi loni chutnal o něco více. Muškát Ottonel 2016 v pozdním sběru byl hodně suchý, špetka zbytkového cukru mu vždy sluší. Ve vůni ovocně-květinový, jemně minerální a kořenitý. V sušší chuti prakticky identický, zřetelně pikantní. Spíše „pánský” styl muškátu.
      Frankovka rosé 2016 v pozdním sběru byla tradičně lehčí (alkohol 10,8 %) a svěží. Ve vůni jemné tmavé peckoviny a jahody, lehounce minerální. V chuti identická, jemnější a zakulacená. V koncovce převládaly měkce pikantní jahody.
      Prvním červeným byl Modrý Portugal 2015, jakostní víno, které bylo v moštu trochu doslazeno. Ve vůni kombinace tmavého ovoce. V chuti převaha vyzrálých třešní a višní. V těle lehčí a měkce pikantní. Solidní červené na delší pití, hlavně v létě.
      Také jakostní André 2015 bylo v moštu lehce doslazeno. Ve vůni jemně kořenité a lehce džemovité tmavé ovoce, především kompotované višně. Stejně tak ve šťavnaté a pikantní chuti, kterému by možná slušel o trošku delší závěr.
      Jednoznačně nejlepším červeným a možná i nejlepším vínem večera bylo Rulandské modré 2015 v pozdním sběru. V jemně kořenité vůni jsem cítil vyzrále tmavé peckoviny v lehkém griotkovém stylu. Stejně tak v uhlazené, měkce pikantní a delikátně kořenité chuti. Víno, které zrálo v barikovém sudu, má perspektivu ležení minimálně sedm až deset let.
      Moc pěkný závěr vinného setkání s naším vinařem Staňou Mádlem. To, co jsme s několika hosty Viničního altánu o jedenáct dní později bohatě přechutnali přímo ve vinařství v Bílovicích, nás doslova okouzlilo. A jen potvrdilo vysoké hodnocení Staňových vín.
      Kompletní „vrcholový tým” hodnotil vína velkobílovického vinaře takto:
Rulandské modré 2015 a Veltlínské zelené 2016 – 9 bodů (z 10 možných), Tramín červený 2016 a Rulandské šedé 2015 – 8,9 b., Muškát Ottonel 2016 – 8,8 b., Ryzlink vlašský 2016, Svatovavřinecké 2015 a Hibernal 2015 – 8,7 b., Sauvignon 2016, Frankovka rosé 2016 a André 2016 – 8,6 b., Modrý Portugal 2015 a Ryzlink rýnský 2016 – 8,5 b. a Müller-Thurgau 2016 – 8,4 bodu.
Text a fotografie Libor Chlupatý