Po jeho poslední degustaci ve Viničním altánu před půldruhým rokem jsem Jiřího Varmužu označil za „netradičně tradičního vinaře z Kobylí“. Mohu říci, že po jeho repríze v Gröbovce na tomto označení nemusím nic měnit. Ale chci dodat, že Varmužova vína za tu dobu o něco pokročila k vyšší kvalitě, což se týká hlavně červených vín, která mne v září 2009 moc nezaujala.

A protože shodou různých okolností jsem se degustace zúčastnil z „vrcholového týmu“ jen já, konečné hodnocení vín bude čistě moje. Tedy zcela subjektivní. Tak si to musím užít!

Jiří Varmuža nám představil celkem jedenáct vín z ročníků 2008 a 2009, včetně jednoho, které jsme již ve Viničním altánu ochutnávali. To bylo zajímavé kvůli srovnání ročníků a také jsme mohli posoudit vývoj v láhvi. Což se často nepodaří, protože mnohdy malé šarže moravských vinařů bývají za rok milovníky vín vypity.

Ostatně zahájili jsme jedním ze dvou vín z ročníku 2008, Ryzlinkem vlašským s cukernatostí moštu 21°NM. Suché víno s vůni lučního sena včetně květů. V chuti jemné, lehce pikantní s minimální ovocností, ale se zřetelnou přítomností sušených lučních květů.

Druhým vínem byl vítěz premiérové degustace Vinařství Varumuža v září 2009 – Neuburské 2008 (cukernatost moštu 21 °NM). Předloňský vítěz vyzrál do ještě větší krásy. Krásná zlatavá barva, vůně vyzrálého světlého ovoce, medových tónů a jemných minerálů. Chuť měkce ovocná, téměř mazlivá díky medovosti, kombinované s příjemnou pikantností bohatého těla. Kudy teče, tudy hladí, řekl bych, že i léčí! Ostatně v dochutí jsem cítil jemný náznak bylin.

O rok mladší víno ze stejné odrůdy a se stejnou cukernatostí moštu by mohlo jít ve stopách svého staršího bratříčka. Menší zbytkový cukr (3,2 g/l) a překvapivé nízká kyselina (3,5 g/l) díky ležení na kalech a čeření pouze bentonitem. Ve vůni kombinace nazrálého světlého ovoce, lučního sena a jemných medových tónů. V chuti převládalo vyzrálé ovoce. Tělo zakulacené, mazlivé, bez výraznější kyselinky. Příjemně pitelné (i ve větším množství) již nyní, ale asi nemá potenciál předchozího ročníku.

Sylvánské zelené 2009 (21 °NM) mělo relativně dobře vyvážený poměr zbytkového cukru a kyselin (3,4 – 5,8 g/l). Ve vůni ovoce, květiny, lehce i byliny. V identickém těle bylo víno velmi svěží, pikantní se zřetelně vyčuhující kyselinkou a jemnou bylinnou dochutí. Víno má slušný potenciál dál se příznivě vyvíjet.

Poněkud méně výrazné bylo Veltlínské zelené 2009 (21°NM). Zcela vyrovnaný poměr zbytkového cukru a kyseliny (ta je velmi nízká – 3,6 g/l). Vůně jemná (téměř neznatelná) ovocně- květinová. V chuť identická, možná se špetkou bylin a jen s minimální pikantností. Vínu také chybí šťavnatost.

Zřetelně lepší bylo Veltlínské zelené 2009 ze stejné trati, ale z více vyzrálých hroznů (cukernatost moštu 23 °NM). Polosuché víno (10,3 g/l) zbytkového cukru, kyselina obět nižší (3,8 g/l), ale s o něco výraznější vůní (luční seno, kytky) a chutí (ovocně-květinová). V uhlazeném těle bylo zakulacené, uhlazené, ale jen s minimální pikantností a bez šťavnaté dochuti.

Sauvignon 2009 (22 °NM) byl polosuchý, ve vůni ovoce (zralá bělomasá broskev, stopa bylin), v chuti ovocně bylinný, nasládlý a zakulacený. Poměrně extraktivní, ale také málo pikantní (jen 4,2 g/l kyselin).

Červená vína mne mile překvapila. První dva vzorky – Modrý Portugal 2009 a Svatovavřinecké 2009 s parametry pozdního sběru (22 °NM) byly v čistém stylu selských vín. Modrý Portugal byl ve vůni bohatě ovocný (lehce džemovité a kompotované peckoviny), v chuti o něco výraznější peckoviny s náznakem povidel. Tělo uhlazené s jemnou kořenitou dochutí. Dobře pitelný, ale bez výraznější hloubky.

Svatovavřinecké opět ve stylu kompotovaných peckovin. Opět v chuti ovocité, jemně kořeněné, možná o fous plnější. Ale pěkně pitelné víno a delší večer.

Mile mne překvapil velmi ovocný a delikátně pikantní Dornfelder 2009 (kabinetní parametry) z hroznů zakoupených od dalšího známého vinaře z Kobylí. Ve vůni i chuti bohaté a čisté peckoviny. Tělo svěží, pikantní, nepříliš bohaté, ale příjemně pitelné s jemnými tříslovinami. Červené víno, které osvěží!

O závěr se postaralo již známé Modrohorské cuvée (Frankovka + Modrý Portugal), tentokrát z ročníku 2009. Proti obdobnému vínu z ročníku 2008 bylo neporovnatelně lépe technologicky zvládnuté, s čistou a také bohatší vůní i chutí. Převládala kombinace tmavých peckovin a lesní směsi. V těle již nazrálé, uhlazené a jemně pikantní. Příjemná dochuť jemných, kompotovaných peckovin. Hezké „modrohorské“, myslím, že tato vína mají hezkou perspektivu. A nejen od zatvrzele „přírodního vinaře“ Jiřího Varmuži. Ještě, že takoví dnes jsou…

A takto jsem, tentokrát jediný z „vrcholového týmu“, hodnotil tato vína:

Neuburské 2008 – 9,1 bodu (z 10 možných), Modrohorské cuvée a Veltlínské zelené 2009 (23 °NM), Dornfelder a Neuburské 2009 – 8,5 b., Sylvánské zelené a Svatovavřinecké – 8,4 b., Modrý Portugal a Ryzlink vlašský 2008 – 8,2 b., Sauvignon – 8,1 b. a Veltlínské zelené 2009 (21 °NM) – 7,9 bodu.
Text a fotografie Libor Chlupatý