Vánoce se přiblížily, a tak přišel i závěr letošních degustací ve Viničním altánu. Tečku (částečně sladkou) obstarala přesně týden před Štědrým dnem maďarské vína. Bílá z Tokaje, červená z Egeru. Manželé Chvátalovi ze Zbraslavi, kteří je dovážejí, nám přivezli představit devět vín od čtyř vinařů, včetně vstupního a zároveň vítacího suchého sektu Arány Sárfehér z vinařství Helibor.

Po malém problému s korkem (i u sektu se to stává) jsem se mohl přesvědčit, že Helibor sekt byl až překvapivě plný, bohatě ovocný s citrusovým nádechem a jemným perlením. Příjemně nás odstartoval!

Pak přišla na řadu tři červená vína z egerského vinařství Simon. Jakostní Egri Kékfrankos 2006 byla plná tmavých peckovin, jemně pikantní a středně plná. Příjemně svěží víno, kterému však chyběla větší hloubka.

Egri SimoNoir 2006, velmi pěkně víno z odrůdy Pinot Noir mělo ve vůni nazrálé třešně a višně s jemným čokoládovým nádechem. Peckoviny byli v chuti měkce pikantní, velmi příjemné, s jemnými tříslovinami. Elegantní a dobře pitelné víno za příznivou cenu.

Věřím, že Egri Bikavér Medium 2003 (opět vinařství Simon), patří k těm nejlepším v Maďarsku nesoucí název „Býčí krev“, pro mne však byl trochu moc jemný. Víno zrálo ve velkém sudu a jednalo se o cuvée odrůd Pinot Noir (36 %) a Cabernet Sauvignon, Cabernet Franc, Modrý Portugal a Frankovka (vše po 16 %). Ve vůni nazrálé lesní plody s nádechem džemu a lehkých dubových tónů. V chuti jemně ovocné, uhlazené s výraznou „pinotovou stopou”. Čekal jsem „žhavější“ Bikavér, nicméně nemohu mu upřít hezké tělo a vstřícnost. Jen cena není v poměru ke kvalitě již tak příznivá.

A po červené vlnce jsme přešli na tokajská vína, a nejen sladká. Nesmírně mne zaujalo hned to první. „Moderní“ styl Tokaje v podobě jakostního suchého vína Muscat Lunel 2007 z vinařství Andrássy. Muškátek krásný s trošku vyšším cukrem i kyselinou (kolem 8 gramů na litr). Krásná vůně přezrálého hroznu, v pěkně stavěnén muškátovo-ovocném těle byl velmi pikantní a svěží. Krásné, opravdu „čisté“ víno!

Sladký jakostní Tokaji Furmint 2006 ze stejného vinařství měl 62 gramů zbytkového cukru. Ve vůni byl výrazně kořenitý, lehce naoxidovaný se zřetelnou přítomností lipoviny a hruškové marmelády. V nasládlém těle dominovalo přezrálé ovoce, především hrušky, ale s výrazně kořenitým ocáskem.

Suché Tokaji Szamorodni 1996 z vyhlášeného vinařství Daniela Szabó bylo sice vyrobeno klasickou oxidativní metodou, které příliš nefandím, nicméně bylo velmi zajímavé a „ušlechtilé” ve vůni i chuti. Převládaly tóny vlašských ořechů a botrytidy. V chuti suché, plné vyzrálého ovoce v kombinaci s vlašskými ořechy. V těle velmi pikantní díky téměř devíti gramům kyseliny. Pěkné „klasické“ víno za slušnou cenu.

Z těch sladkých mne výrazněji oslovilo Tokaji Szamorodni 1996 od Daniela Szabó. Osmapadesát gramů zbytkového cukru a téměř 7 gramů kyseliny. Víno ve vůni medové a s tóny citrusů a vlašských ořechů. V chuti stejně bohatá kombinace, ušlechtilé tělo bylo v dochuti krásně pikantní. Přitažliví víno – i cenově!

A závěrečná sladká tečka večera a vlastně i letošních degustací nebyla ve skutečnosti tak sladká, jak bych očekával. Tříputňové Tokaji Aszú 1999 z vinařství Andrássy mělo sice téměř 87 gramů zbytkového cukru, ale také nevídaných 10 gramů kyseliny. Zřejmě nejpikantnější „putňové“ tokajské víno, jaké jsem vůbec ochutnal. A rozhodně nejlepší z ochutnávaných tokajských vín. Ve vůni směs hrozinek a jemných botrytických tónů, v chuti vlašské ořechy, hrozinky, vanilka a med. Víno s dlouhým, nesmírně pikantním závěrem. Skvělé a přímo předurčené na sváteční stůl.

Takže krásné Vánoce a v novém roce 2009 hodně zdraví a jen samá skvělá vína, třeba ve Viničním altánu! To přeji za sebe i „vrcholový tým“. A jeho poslední hodnocení v roce 2008?

Tokaji Aszú 3puttonyos – 9,3 bodu (z 10 možných), Tokaji Szamorodni sladké – 9,1 b., Muskat Lunel a Egri Bikavér – 9 b., Tokaji Szamorodni suché – 8,8 b., Egri Pinot Noir – 8,6 b., Helibor Sekt – 8,3 b., Tokaji Furmint sladké – 8,1 b. a Egri Kékfrankos – 7,9 bodu.

Text a fotografie Libor Chlupatý