Celkem šestnáct vín jsme ochutnali ze štědré nabídky Vinařství Bukovský z Kobylí. Antonín Bukovský, dnes již pravidelný host Viničního altánu, nám představil vína z ročníků 2007 až 2009, přičemž některá z nich nejenže nejsou v prodeji, ale mají před sebou teprve lahvování.

Šestnáct vín je rozhodně pořádné sousto, chuťové buňky dostávají při posledních vzorcích pořádně zabrat. Proto budu tentokrát poněkud stručnější.

Nejprve uvedu vína, která mne příliš nezaujala. Jsou to Rulandské šedé 2007 v pozdním sběru, nezatříděné Zweigeltrebe rosé 2008, Sylvánské zelené 2007, rovněž nezatříděné, stejně jako Frankovka 2007. Téměř u všech jsem měl problém s potlačenou či nežádoucí vůní, často převládaly někdy až nepříjemné živočišné tóny.

A která se mi nejvíce líbila? Rozhodně Aurelius 2008 (bez zatřídění) s pěknou květinovo-medovou vůní a identickým, hezky pikantním tělem. Pochutnal jsem si i na Cabernetu Sauvignon rosé 2009 (bez zatřídění, cukernatost moštu na úrovni pozdního sběru). Ve vůni tmavé peckoviny, v těle jemné, měkce pikantní víno přímo delikátního stylu.

Atraktivní, ale příjemně pitelné bylo víno z u nás téměř neznámé modré odrůdy Blauburger, ročník 2008. Víno zrálo 12 měsíců ve velkém sudu (1000 l) a nabídlo lehce kořenitou vůni po višni a švestce. V chuti velmi ovocné (opět kořenité peckoviny) a hodně pikantní. Až se zakulatí po minimálně ročním ležení v láhvi, bude určitě velmi žádoucí.

Rozhodně kvalitní bylo Svatovavřinecké 2007, víno, které nějaký čas leželo na slupkách a rovněž zrálo ve velkém sudu. Ve vůni sušené tmavé peckoviny, v chuti nazrálé třešně a višně, stále ještě pikantní ve středně dlouhém závěru.

Na stejné úrovni byl Dornfelder 2008, opět ve stylu sušených tmavých peckovin s převahou švestek. Hutnější, poměrně uhlazené, víno s měkce ovocným tělem.

Na závěr jsme ochutnali čtyři teprve připravované vzorky – bílá vína z ročníku 2009. Vína, vyrobená poněkud modernějším stylem, se opravdu vydařila.

Nejprve to bylo Chardonnay 2009 v pozdním sběru. Víno s příjemnou vůni jablka, lučních květů a s lehkým medovým kabátkem. Také v těle bohatě ovocné, dostatečně pikantní s decentní stopou květin a minerálů v dochuti.

Rulandské šedé 2009 v pozdním sběru – víno vonělo po tropickém ovoci. V chuti svěží, pikantně ovocné s náznakem medových a květinových tónů ve středně dlouhém závěru.

Potěšil mne rovněž Ryzlink rýnský 2009 v pozdním sběru. Medově-citrusový ryzlink ve vůni i chuti s příjemně pikantním tělem a milým pozdravem přezrálého grepu v závěrečné fázi. Moje patro bylo příjemné polaskáno.

A to nejlepší na závěr: Aurelius 2009 ve výběru z bobulí. Ve vůni hezky vyladěná kombinace minerálů a přezrálého jižního ovoce. V těle nasládlé, pikantní a lehce minerální. Zřetelná je také stopa medu a jemných bylin v delší, lákavě svěží dochuti. Jemná grepová hořčinka v koncovce není na závadu.

Šestnáctý vzorek večera byl u mne vítězný. A získal si také patra členů „vrcholového týmu“. Rád bych tento zdařilý Aurelius ochutnal tak za rok!

Takto hodnotil širokou paletu vín od Bukovských „vrcholový tým“:

Aurelius 2009 – 8,8 bodu (z 10 možných), Aurelius 2008 a Dornfelder – 8,6 b., Ryzlink rýnský 2009, Svatovavřinecké, Blauburger a Cabernet Sauvignon rosé – 8,5 b., Chardonnay 2009 – 8,4 b., Rulandské šedé 2009 – 8,3 b., Ryzlink rýnský 2007 – 8,1 b., Chardonnay 2008, Sylvánské zelené 2009 a Frankovka 2007 – 7,9 b., Zweieltrebe rosé a Rulandské šedé 2007 – 7,8 b. a Sylvánské zelené – 7,7 bodu.

Text a fotografie Libor Chlupatý