Vinařství Lednice již „bez chateau”
5. 6. 2015
Po téměř půldruhém roce a s novým názvem. Místo Chateau Lednice se nyní jmenuje Vinařství Lednice Annovino. Dlouhá vlezlá ruka Bruselu opět zapracovala. Zatím však, naštěstí, nemůže ovlivnit kvalitu moravských vín. Alespoň doufám.
Pražská „spojka” vinařství Martin Pomajbík nám představil deset vín z ročníků 2012 a 2013, až na jedno všechna z hroznů. Závěrečná tečka byla z višní.
Zahájili jsme Sauvignonem 2013 v pozdním sběru, suchým vínem s bohatou kyselinou (7,6 g/l). Ve vůni jemné světlé ovoce a bohatá mineralita. V chuti opět ovocně-minerální s pikantním závěrem. Na můj vkus trochu atypický sauvignon.
Následovalo pro mne zajímavější Rulandské šedé 2013, jakostní víno s vyrovnaným zbytkovým cukrem a kyselinou (6,6 g/l). Ve vůni nazrálé světlé ovoce s lehkou stopou lipového květu. V chuti ovocné, šťavnaté a malinko zakulacené s pikantní koncovkou. Svěží víno s pěkným poměrem cena/výkon!
Jedním z nejlepších bílých vín večera bylo pro mne Sylvánské zelené 2013 v pozdním sběru. Ještě suché víno s vyšším zbytkovým cukrem (8,1 g/l). Ve vůni výrazné citrusy a jemné minerální tóny. V chuti ovoce (citrusy) a stopa květin. Svěží a v závěru na patře pikantní víno.
Kabinetní Veltlínské zelené 2013 mělo vyrovnaný zbytkový cukr a kyselinu (6,1 g/l a 5,4 g/l). Ve vůni nazrálé světlé ovoce a jemná mineralita s náznakem medovosti. V chuti ovocné, decentně zakulacené a středně pikantní v koncovce. Pěkně pitelné víno za dobrou cenu.
Nejlepším bílým vínem večera bylo pro mne cuvée Hibruš 2013, zemské víno z odrůd Hibernal (80 %) a Rulandské šedé (20 %). Polosuché víno s trošku nižší kyselinou (5,3 g/l). Ve vůni převaha „hibernalových tónů” (citrusy, černý bez, černý rybíz). V chuti zakulacené, šťavnaté, v ovocné složce opět převaha Hibernalu. V těle měkce pikantní, trošku nasládlé s lehkými medovými tóny a s letmým dotykem lipového květu. Atraktivní víno s poněkud vyšší cenou.
Solidně mu sekundoval jakostní Hibernal 2013, polosladké víno s příjemnou kyselinou (7 g/l). Vůně ovocná (citrusy) s výraznými tóny černého bezu. Pociťově působilo víno v chuti spíše jako polosuché. Na ovocném základě opět stopa černého bezu. Tělo lehce nasládlé s pikantní koncovkou.
Následující Rulandské šedé 2012 v pozdním sběru bylo rovněž polosladké, jen s trochu nižním zbytkovým cukrem i kyselinou. Ve vůni ovocně-minerální, stejně tak v lehounce zakulacené a měkce pikantní chuti.
Polosladký Tramín červený 2013 v pozdním sběru voněl po světlém ovoci, jemných minerálem, zřetelná byla i stopa květin. V chuti lehce nasládlý, ovocně-minerální, malinko zakulacený s pikantním závěrem. Příliš mne nezaujal, na rozdíl od dalších členů „vrcholového týmu”.
Následovalo jediné červené, a pro mne nejlepší víno večera. Rulandské modré 2012 ve výběru z hroznů nabídlo příjemnou vůni tmavých peckovin s jemnou pecičkou, a to v lehce džemovitém provedení. V chuti vyzrálé tmavé třešně a višně, tělo zakulacené, elegantní a lehce pikantní v závěru. Krásné víno na delší pití.
Závěrečnou tečku obstaralo již tradičně Višňové víno 2013. Není to moje sklenka, nicméně věřím, že někomu může chutnat. Víno jsme nehodnotili.
A ještě celkové bodování početně trochu oslabeného „vrcholového týmu”:
Rulandské modré 2012 – 8,9 bodu (z 10 možných), Hibruš 2013 – 8,8 b., Tramín červený 2013 – 8,7 b., Veltlínské zelené 2013 a Sylvánské zelené 2013 – 8,6 b., Sauvignon 2012, Hibernal 2013 a Rulandské šedé 2012 – 8,5 b. a Rulandské šedé 2010 – 8,4 bodu.
Text a fotografie Libor Chlupatý