Jaroslav Chaloupecký již tradičně prezentuje ve Viničním altánu vína dobšického vinařství, a tak není divu, že mu někteří stálí hosté dali přezdívku „pan Lahofer”. Myslím, že mu sluší.
      Tentokrát nám představil třináct vzorků z ročníků 2011 a 2012 – dvě červená, jedno růžové a deset bílých. A také jsme zahájili v „obráceném gardu” – tedy červenými.
      Chudák Svatovavřinecké. Osobně mu moc nefandím, a když se stane vínem k zavínění, moc mu to na přízni nepřidá. Svatovavřinecké 2011 v pozdním sběru z trati Volné pole bylo samozřejmě suché, ve vůní džemovitá tmavé ovoce. To bylo pozitivní, v chuti již tolik nezářilo. Lehčí víno kombinovalo v sobě tmavé ovoce, čokoládové a lehké dřevité tóny se stopou kůže. Krátké a řidší víno, které by se mohlo pít v létě, malinko nachlazené.
      Následující Dornfelder 2011 ve výběru z hroznů (stejná trať) byl zřetelně lepší. Vyšší alkohol (14 %), ve vůni kořenitá tmavá lesní směs. Stejně tak v chuti (ostružiny, borůvky) a jemný náznak čokolády. Extraktivní víno se stále ještě pikantním závěrem.
      Prvním bílým, a v hodnocení našeho týmu možná překvapivě nejslabším vínem bylo Veltlínské zelené 2011 v pozdním sběru (Šác) Zřetelně suché víno s vůní světlého ovoce a špetky pepře. V chuti ovocné, pikantní, lehounce minerální s náznakem pepřovitosti. Trochu mu chyběla větší šťavnatost i plnější tělo.
      Ryzlink rýnský 2011 VOC (Křidůvky + Špičák) se mi líbil mnohem víc. Opět suchý, ale s bohatším zbytkovým cukrem (3,8 g/l). Ve vůni měkce ovocný s náznakem lipoviny. Také v chuti, která byla poměrně uhlazená a nabízela jemné máslové tóny. V dochuti příjemná ovocná pikantnost.
      Stejně se mi líbilo Neuburské 2011 v pozdním sběru (trať U Hájku). Ještě suché víno s vyšším zbytkovým cukrem (4,9 g/l) nabídlo ovocnou vůni (jemné broskve) a decentní medové tóny. V chuti bylo rovněž bohatě ovocné, uhlazené až laskající, s pikantním ocáskem v elegantním závěru.
      Veltlínské zelené 2011 VOC (Křidlůvky + Volné pole) bylo pro mne jedním ze dvou nejlepších vín večera. Víno ještě na hranici suchého a polosuchého (7,7 g/l zbytkového cukru a 6,2 g/l kyselin) nabídlo ve vůni hodně nazrálé světlé ovoce. Ve šťavnaté chuti navíc ještě tóny medu a pepře. A v závěru lehounký mandlový závoj.
      Kdybych dával přednost výrazně aromatickým odrůdám, polosuchý Tramín červený 2011 ve výběru z hroznů (trať U Hájku) bych postavil na úroveň předchozího veltlínu. Vůně bohatě ovocná s klasickými tramínovými tóny (liči, růže). V chuti svěží, opět s bohatým tramínovým „štychem” na pozadí jemného ovoce. Delikátní tramín, nic utahaného, ale příjemně pikantní v závěru na patře.
      Mladý Lahofer 2012, zemské víno s parametry pozdního sběru, tvořily odrůdy Müller Thurgau (70 %) a Muškát moravský (30 %). Polosladké víno (13,8 g/l zbytkového cukru) s vůní aromatického ovoce, a s náznakem černého rybízu. V chuti ovocné, lehce nasládlé s muškátovými tóny. Jemně pikantní v koncovce. Svěží a poměrně šťavnaté víno.
      Druhým z mých vítězů večera bylo Rulandské bílé 2011 v pozdním sběru. Polosladké (16,3 g/l zbytkového cukru), ale krásně pikantní víno (7 g/l kyselin) s měkce ovocnou vůní, v níž byly cítit lehké máslové a medové tóny. V těle identické, uhlazené, přitom šťavnaté a pikantní v nasládlém ocásku.
      Zemskou Mladou Lahoferku jsem již ochutnal v listopadu, tedy v době svatomartinských vín. Charakteristické růžové víno z odrůdy Svatovavřinecké, polosladké (28,8 g/l zbytkového cukru) s výraznější kyselinkou (7 g/l) a nižším alkoholem (10,5 %). Ve vůni převládaly jahody doplněné špetkou malin.   Stejně tak v nasládlé, ale pikantní chuti. Stále svěží víno s jemně kořenitou dochutí.
      Na závěr nám „Mistr Lahofer” naservíroval tři sladší vína. Nejprve Rulandské šedé 2011 ve výběru z bobulí (trať Lampelberg). Polosladké víno (36 g/l zbytkového cukru) s ovocně-minerální vůní a se stopou medu. V chuti opět ovocné, jemně medové, a o něco více minerální. V závěru s tóny kandovaného ovoce ukázalo víno jemně pikantní ocásek. Pro mne sladší, ale moc pěkná „šedivka”.
      Až tolik mne nezaujal Muškát moravský 2012 v pozdním sběru s mohutnou dávkou zbytkového cukru (53,8 g/l), ale nízkým alkoholem (10 %). Ve vůni jemně kořenitý přezrálý muškátový hrozen. V chuti již výrazně sladké, jen malinko pikantní. V závěru byly cítit také jemné citrusy. Škoda, že víno díky vysokému zbytkovému cukru ztratilo svěžest klasického muškátu.
      Svým způsobem to platí i o závěrečném Ryzlinku vlašském 2011 ve výběru z hroznů (trať Waldberg). Nejsladší víno večera (54 g/l zbytkového cukru, ve vůni i chuti kombinace světlého ovoce, minerálních tónů, medu a oříšků. Výrazně sladké, takže cukr již začínal zatlačovat do pozadí ovocnost vína. To mne mrzí, protože vyhlášená viniční trať nabízí možnost produkovat krásné suché či polosuché vlašáky s příjemným minerálním „štychem”.
      Je zajímavé, že každý ze členů „vrcholého týmu” si zvolil jiného vítěze. Konečné bodování pak dopadlo takto:
      Rulandské bílé a Rulandské šedé – 9,1 bodu (z 10 možných), Tramín červený – 9 b., Veltlínské zelené VOC a Ryzlink vlašský – 8,9 b., Ryzlink rýnský VOC – 8,7 b., Neuburské a Mladá Lahoferka – 8,6 b., Dornfelder, Mladý Lahofer a Muškát moravský – 8,5 b., Veltlínské zelené pozdní sběr – 8,4 b. a Svatovavřinecké 7,9 bodu.
     Text a fotografie Libor Chlupatý