Jan Sklenář

OTISKY

ve Viničním altánu Havlíčkovy sady 1369 Praha 2 – Vinohrady

29.10.2013 – 30.11.2013

Vernisáž: úterý 5.11. 18h

Jan Sklenář, vzděláním a profesí paleontolog, se výtvarné činnosti věnuje více než deset let a výtvarná tvorba představuje podstatný, druhý pól jeho života. Jedná se především o maloformátovou kresbu (tužka, pero, fix) a grafiku (linoryt, především barevný soutisk, vzácněji suchá jehla a další hlubotiskové techniky jako lept či mezzotinta). Dřívější autorův zájem o klasickou fotografii v posledních letech ustupuje do pozadí a projevuje se jen příležitostnými výlety do oblasti fotogramu. Zpracovává širokou škálu témat, která během času, spíše samovolně, vyúsťují ve volné cykly. Středem jeho zájmu jsou intimní postřehy ze světa, který nás obklopuje. Ty často mají mírně groteskní podtext. Obvykle se jedná o děje, souvislosti, objekty či postavy stojící na okraji nebo většinou spíše za okrajem obecné pozornosti. Podstatná část tvorby má povahu volných literárních ilustrací, čerpá často z archetypálních námětů nalezených v pohádkách nebo mýtech. Ačkoliv se objekty paleontologického výzkumu, tedy zkamenělé pozůstatky organizmů, v díle přímo neobjevují, neznamená to, že by profese autora neměla na dílo vliv. Naopak, je v něm vlastně stále latentně přítomna. Projevuje se zájmem o skryté, ve volbě metafor, v zájmu o plynutí času a životné podoby toho, co běžně jako živé nevnímáme. Podobnou rezonanci je možné nacházet i v autorových literárních pracích.

Výstava představuje průřez tvorbou uplynulých deseti let. Ve viničním altánu jsou vystaveny všechny hlavní okruhy autorovy tvorby. K početněji zastoupeným souborům patří cyklus barevných soutisků z lina: „Severská moře“, soubor „Dřev“, tj. portrétů přestárlých ovocných stromů provedených jak technikou barevného soutisku z lina, tak hlubotiskem, a drobná série kresebných ilustrací ke sbírce pohádek K. J. Erbena. Ty jsou doplněny dalšími samostatnými grafikami a kresbami.

Na výstavě jsou k vidění díla provedená technikou barevného soutisku, který se stal hlavní autorovou doménou. Některé z grafik provedených technikou barevného linorytu jsou vystaveny ve více tiskových verzích. Tak má návštěvník možnost jejich porovnání a tím i poznání vlastní techniky a jejích možností.
Výstavu doplní krátké texty korunované výběrem několika autorových básní.

(Svídnice, říjen 2009)

po polích hejna
špačků
po nebi stáda
srnek

nebe je ocelově
šedé
a pole šedá
hnědě

po nebi hejna
srnek
po polích stáda
špačků

– co to plácáš? –
nastražily srnky ouška
špačci se taky zavířili

nepřestanu, dokud
budou svítit dýně

a srnky skáčou,
ale už nejsou vidět
a špačci už taky nic –
– stejně by nebyli vidět

a ty dýně,
ty taky
zhasly…

cestou z Letovic,
Praha, 27. 4. 2012)

Javor dívku v pase
obejme
A ona?
Nebrání se
když mrtvé dřevo
které v cestě
stálo
milého síle
povolí.

Kořeny kmene
si pohrávají
s kořeny
rodokmenů.

Dívek má
osm
A všechny
tuberačky.
Bere si je
opatrně
jen málokdy
kůstku zlomí
rozespalou slečnu
když obrátí.

Děvčat má
osm
A každé
hned se sedmi
v jednu chvíli
podvádí.
Hrabe se jim v prádle,
prostopášník,
v tom co zbylo,
objímá je
těsně.

Slečen je kolem!
všechny v adventním
kalendáři
každá pod kamenem
ukrytá
Žádnou z nich
nevidí
jen v zemi po nich
šátrá.

Místo
(Praha, 14. 10. 2012)

Vím, kde je mé
místo, jistě
zůstanu

můžou si kolem
nosit poklady
všech uzenářství

můžou si kolem
kráčet fenky
seberozháranější

může tady být
zima, otrapové,
nuda k ukousání

tady je mé místo

hlavně když přijde

abych byl ještě
schopen vstát
a jít