Není jednoduché rychle proniknout do „duše“ vín z Vinařství rodiny Salajkových v Lužicích. Maximálně přírodní vína s co nejméně zásahy vinaře do jeho podstaty a charakteru nemusejí každému zcela vyhovovat. Nejsou totiž prvoplánová, jak ve vůni (tam především), tak často i v chuti. A opět musím zdůraznit, že trpělivost přináší růže, tentokrát v podobě vín s opravdovým charakterem.

Ale nechci jen chválit. Kdo chce proniknout k vínům prostřednictvím ambaláže jejich lahví, nemá to jednoduché. Často absence zásadních informací na etiketě, nepříliš kvalitní korek (to se může vymstít) a možná i trošku nepřehledné nabídky mnoha ročníků vín. Díky nezatříďování mohou neznalé konzumenty a budoucí fanoušky mást nápisy „zemské víno“.

Vína od Salajků však mají spoustu milovníků, kteří dostatečně ocení jejich „přírodní kvalitu“, ale zároveň jim nevadí na moravské poměry poněkud vyšší ceny. Svým způsobem k nim patřím i já – až na ty „technické“ nedostatky včetně ambaláže! Vína této kvality by si zasloužila něco lepšího!

„Pražský“ člen rodiny Tomáš Salajka nám tentokrát představil devět vín z ročníků 2002 – 2009, všechno vína zemská, byť jejich parametry se pohybovaly od kabinetního vína až po výběr z bobulí.

Odstartovali jsme Rulandským bílým 2009 (odpovídá pozdnímu sběru). Na počátku nenápadná vůně vyzrálého světlého ovoce. Postupně se otevírá, stejně tak v chuti. Po skončení degustace byly ve víně cítit bohaté tóny ovoce a květin v jemném máslovém kabátku. Trošku to trvalo, ale výsledek byl slušný, umocněný zřetelnou pikantností. Nicméně pouze dobrá klasika, žádná aromatická či chuťová bomba.

Následovalo cuvée Ryzlink rýnský/Neuburské 2009 (opět jako pozdní sběr). V malinko výraznější vůni byly cítit květiny (především květ černého bezu), ovoce, lipovina i jemné minerály. V chuti obdobné se zřetelnými bezinkami. Třebaže v kupáži převládalo neuburské, ryzlink dal o sobě vědět, a to i bohatou pikantností. A bylo to příjemné!

Trochu jiné chardonnay představovalo víno z ročníku 2009 (parametry výběru z hroznů). Vůně ovocně-minerální, tělo lehce zakulacené, ovocné, výrazně pikantní s jemnými tóny grepu a bělomasé broskve v závěru.

Sylvánské zelené bylo z ročníku 2006 (jako pozdní sběr) a předvedlo bohatou škálu vůní i chutí. Co jsem střídavě objevoval? Různé ovoce, byliny, citrusy, koření, ale zpočátku také nečekaný závan „stařinky“ (naštěstí rychle zmizel). Mnohovrstevné a hodně vyzrálé tělo, které se v závěru otevírá až do nečekaných, ale atraktivních chuťových tónů.

Ještě výš nás pozvedl Ryzlink rýnský 2005 (parametry výběru z hroznů). Velmi příjemná vůně (nazrálé citrusy, stopa medu i petroleje). V bohaté chuti jsem cítil nasládlé ovoce, med, lipovinu i vzdálené petrolejové tóny. Uhlazené, elegantní a v dochuti hezky pikantní víno.

Skvělé bylo Rulandské bílé 2005 s cukernatostí v moštu 28 °NM. Tedy jako výběr z bobulí, navíc v botrytickém kabátku. V bohaté vůni světlé ovoce s lehkým máslovým a botrytickým závojem. V chuti navíc medové tóny, a samozřejmě ušlechtilá plíseň. Lehce nasládlé, jemně pikantní a nesmírně elegantní víno. Řekl bych – lék! Ale taková krása potřebuje hezčí lahvičku!

Přestávku před červenými víny nám vyplnila téměř šest let stará slivovice, která zrála dva roky v sudu. Pěkná, ale na můj vkus příliš „voňavá“.

A pak přišlo, bohužel, poněkud chudé André 2008. Víno s parametry kabinetu zrálo nějaký čas v použitém bariku. Ale hubené tělo si dub nezasloužilo. Pěkná vůně (višně a šťáva z červeného rybízu), tělo ovocné, tenké a poněkud kyselé. Jako růžovka by asi potěšilo. Tady se stala chyba!

Jen o málo lepší bylo „kabinetní“ Svatovavřinecké 2007. Ve vůni čerstvě upečený ovocný koláč s náznakem švestkových povidel a džemu. V chuti vyzrálé ovoce (spíše višně) a dost pikantní závěr. Mělo by se alespoň trochu zakulatit!

Ovšem velmi pěkný byl závěrečný Cabernet Moravia 2002 (parametry pozdního sběru). Ve vůni nazrálé tmavé ovoce, pečlivě uhlazené, bez nežádoucích zelených tónů. Nicméně pořád ještě pikantní. Dnes už archivní víno především pro ty, kteří jsou vstřícní moravským cabernetům. Trošku vyšší cena!

Díky možnosti přechutnávat po více než hodině většinu vzorků jsme mohli ocenit jejich přednosti. Jen u dvou červených nebylo co doceňovat. O tom svědčí i hodnocení „vrcholového týmu“:

Rulandské bílé 2005 – 9,2 bodu (z 10 možných), Ryzlink rýnský – 8,9 b., Cabernet Moravia – 8,6 b., Chardonnay 2009 – 8,5 b., Ryzlink rýnský/Neuburské 2009 a Sylvánské zelené 2006 – 8,3 b., Rulandské bílé 2007 – 8,1 b., Svatovavřinecké 2007 – 7,9 b. a André 2008 – 7,5 bodu.

Text a fotografie Libor Chlupatý