O tom, že ročník 2014 byl pro většinu moravských vinařů velmi náročný, nás přesvědčil Radim Osička z Vinařství U svatého Martina ve   Velkých Bílovicích. Vysoké kyseliny u méně však vyzrálých hroznů nesrážel chemií, ale kompenzoval je větším zbytkovým cukrem. Devět ochutnávaných vzorků z ročníku 2014 bylo proto buď polosuchých, nebo polosladkých. Díky vyšší kyselině byla vína živá a svěží, žádné stojaté sladké vody.
      Zahájili jsme sympatickým Veltlínským zeleným 2014, polosuchým zemským vínem ze starých keřů (kolem 35 let) na viniční trati Úlehle. Vůně výrazně ovocná s jemnou mineralitou. Stejně tak lehce nasládlá, šťavnatá chuť. V závěru bylo víno svěží a pikantní. Pěkný poměr cena/výkon!
      Jakostní Neuburské 2014 bylo rovněž polosuché s vůní jižního ovoce. Chuť hodně šťavnatá, pikantní, s bohatou dávkou jižních plodů.
Spíše již polosladké bylo jakostní Rulandské šedé 2014 s ovocně-minerální vůní. V chuti měkce ovocné, pikantní, aromaticky velmi podobné předchozím vínům.
      Asi nejlepším bílým vínem večera bylo kabinetní Chardonnay 2014, polosuché víno s výraznou aromatikou (nazrálé světlé ovoce). Chuť ovocně-minerální s převahou světlých peckovin, v závěru bylo víno velmi pikantní. Ještě má před sebou pěknou perspektivu.
      Zemské Cuvée Radim 2014 z odrůd Chardonnay (60 %) a Pálava bylo polosladké (14,2 g/l zbytkového cukru). Ve vůni kombinace jižního ovoce a jemných květin. V chuti identické, šťavnaté, decentně nasládlé s velmi pikantním ocáskem. U tohoto vína, stejně jako u některých předcházejících, nebyl ještě v harmonii zbytkový cukr a kyselina.
      Částečně to platí i pro jakostní Sauvignon 2014, polosladké víno (16 g/l zbytkového cukru). Ve vůni ovocně minerální, bez výraznějších znaků charakterizujících dva nejběžnější typy sauvignonu. Ve vůni ovocně-minerální, v chuti měkce ovocné, nasládlé a uhlazené víno s tenčím tělem a lehce pikantní koncovkou.
      Zemská Pálava 2014 byla jediným vínem večera, u kterého jsem cítil hořčinku (dotek zbytků plísně, charakteristický pro sklizeň 2014). Polosladké víno (21 g/l zbytkového cukru) s jemnou aromatikou po květinách a ovoci. V chuti měkce ovocné, lehce nasládlé a pikantní se zmíněnou hořčinkou v závěru na patře.
      Nejsladším vínem bylo jakostní Sylvánské zelené 2014 (22 g/l zbytkového cukru). Ve vůni ovoce s jemně „kyselými” tóny, zřejmě díky 9 g/l kyselin. Méně harmonická, sladko-kyselá chuť, šťavnatá s velmi pikantní koncovkou. Víno musí ještě alespoň půl roku ležet v láhvi.
     Na rozdíl od některých členů „vrcholového týmu” mi chutnala Frankovka klaret 2014. Polosuché, pocitově však téměř suché víno (10,6 g/l zbytkového cukru, 6,9 g/l kyselin). Ve vůni jemná směs tmavých peckovin a lesních bobulovin. V chuti měkce ovocné se stopou minerálů a s lehce pikantním závěrem. Věřím, že láhev, ze které jsem ochutnával, byla svým obsahem poněkud jiná, než ta, ze které testovali kolegové z „vrcholového týmu”.
      A platí to i o zemském Modrém Portugalu 2013. Ve vůni kořenité tmavé peckoviny, především višně. Chuť měkce ovocná, bohatá na uhlazené peckoviny, jemná a lehčí, ale bez „těkavek”, které našli kolegové v druhé láhvi.
      A na závěr zemský Alibernet 2012 s vůní tmavého ovoce a mnou neoblíbených „bakelitových” tónů. V chuti kombinace tmavé lesní směsi a kořenitých peckovin, opět lehký „bakelitový štych” a velmi jemný pikantní ocásek. Víno zrálo rok v použitém bariku.
      „Vrcholový tým” se u třech vín výrazně neshodl (různé láhve?), takže konečné bodování je u dvou vín rozděleno na oba názory. Tady je hodnocení:
Chardonnay – 8,7 bodu (z 10 možných), Cuvée Radim – 8,6 b., Neuburské a Pálava – 8,5 b., Rulandské šedé, Sauvignon, Alibernet a Sylvánské zelené – 8,4 b., Modrý Portugal – 7,7 b. (1. láhev), 8,6 b. (2. láhev) a Frankovka klaret – 6,1 b. (1. láhev), 8,7 bodu (2. láhev).
Text a fotografie Libor Chlupatý)