Jan Flajšinger je vinař trošku svérázný a malinko zarputilý, takový, jaké (naštěstí) na Moravě pořád ještě najdeme. Snaží se dělat vína tradiční, s co nejmenšími zásahy, čistá a maximálně přírodní. Pokud se vínem živíte, není to jednoduché.

Na malých vinicích v Židlochovicích a Křepicích (vlastních i pronajatých) i z nakupovaných hroznů vyrábí odrůdová vína v malých šaržích. Moravská zemská, z nichž mnohá potřebují poležet ve sklepě. Příroda si to žádá…

Se svou paní Ivanou nám Jan Flajšinger představil ve Viničním altánu tucet vín, z toho dvě jako nadstandardní prémii v podobě šlechtitelských novinek, které teprve čekají na razítko úředního šimla.

Vstupní Neuburské 2009 vyvolalo trochu rozruchu. Ve vůni mělo něco, co připomínalo „korek“. Jenže hledej ho v láhvi s plastovou zátkou! A „stařinku“ u tak mladého vína? Tento zvláštní „štych“, který však brzy zmizel, se v chuti neobjevil. A tak jsem po chvíli provzdušňování ochutnal víno sice hodně mladé, ale s příjemnou, měkce ovocnou chutí a lehce pikantním závěrem. Klasický „neuburk“, který rozhodně pohladí naše patro. Jeho čas však teprve přijde – jen nespěchat!

Následovalo trochu netradiční „enologické cuvée“ – Tramín červený 2008, směs dvou tramínů z vinic v Židlochovicích a Křepicích. Každý jiný, navíc s rozdílnou cukernatostí v moštu (22° NM a 24 °NM). Výsledkem je polosuché víno s pěknou vůní (liči, růže, grep) a s jemnou, lehce pikantní a dost uhlazenou chutí, v níž vynikl sladký grep.

Polosladký Muškát moravský 2008 (18,8 g/l zbytkového cukru, 5,6 g/l kyselin) je rovněž víno s jemnější aromatikou. Kromě klasické „muškátové“ vůně (zralý hrozen) jsou zřetelné i vzdálené tóny majoránky. V nasládlé chuti je jemně muškátový, s lehkým náznakem pikantnosti. Trošku méně výrazný, ale čistý muškát bez hořčinky v dochuti.

Ryzlink vlašský 2007, polosuché víno (9,1 g/l zbytkového cukru) z nakoupených hroznů (Ledce) ve vůni i chuti poněkud připomínalo Sauvignon: měkce ovocný základ se zřetelnými tóny černého rybízu a černého bezu. Víno z pěkným, nasládlým, ale lehce pikantním tělem, jen „vlašáku“ se moc nepodobalo.

Jedničkou večera bylo pro mne polosladké Rulandské šedé 2008 (cukernatost v moštu 23,2°NM) z křepické vinice Novosady. Botrytické víno (17,3 g/l zbytkového cukru) s mnohovrstevnou vůní i chutí (ovoce, květiny, minerální stopa, medově-bylinné tóny, jemná botrytida). V nasládlém těle příjemně pikantní s krásnou, poměrně dlouhou dochutí, v níž cítíte lehnout botrytickou stopu.

Krásné, byť trošku sladší (15,4 g/l zbytkového cukru), bylo i Zweigeltrebe rosé 2009. Nádherná vůně jahod a malin, v těle nasládlé, měkce ovocné (opět jahody a maliny) s pěknou pikantní dochutí. Po pořádném nachlazení krásný zážitek!

Prvním červeným byla pořád ještě novinka mezi moravskými odrůdami – Laurot z ročníku 2009. Víno s cukernatostí odpovídající pozdnímu sběru mne trochu překvapilo vyšší kyselinou (6,3 g/l), což se také odrazilo v jeho chuti. Pěkná vůně (nazrálé tmavé ovoce, kořenitá stopa), v těle nebylo zcela hubené, ale díky kyselině působilo víno výrazně suchým dojmem. Ještě velmi mladé, potřebuje delší dobu ležet v láhvi, aby se zakulatilo. Ve své současné podobě má víno kyselinku, která hodně vyčuhuje.

Následující Dornfelder 2009 z křepických hroznů s parametrem pozdního sběru působil poněkud uhlazenějším dojmem. V zatím nenápadná vůně (náznak nazrálého tmavého ovoce a lesních plodů, hlavně ostružin), chuť měkce ovocná, typicky srovnaná, a s jemnou pikantností. Lehčí, ale celkem dobře pitelné víno. Ideální bude tak za rok!

Zweigeltrebe 2008 (cukernatost moštu 21,4° NM) nepotěšilo tolik jaké mladá růžovka ze stejné odrůdy. Ovocné (tmavé peckoviny) víno, tenčí s lehce kořenitou stopou. Hodně suché a výrazně pikantní bez potřebného těla. Snad za rok či dva bude kulatější.

Pěkně pitelné bylo Rulandské modré 2008 s parametry pozdního sběru. Ve vůni i chuti tmavé peckoviny, v těle měkce ovocné, malinko uhlazené i decentně pikantní. Nekomplikovaný modrý pinot, který se dalším ležením jen zlepší.

A na závěr dvě prémiové ukázky, které ještě čekají na definitivní zařazení do odrůdové knihy. Velmi mě zaujalo bílé víno z odrůdy zatím nazývané Venus, ročník 2009 (cukernatost v moštu 26° NM). Víno velmi blízké známé Pálavě, ale s koncentrovanější vůní i chutí. Náš vzorek voněl po pěkném tramínu a měl ve vůni i chuti jen vzdálené muškátové tóny. Suché víno s vyšším alkoholem (14 %), plné, lehce nasládlé, jen s lehounkou pikantností v dochuti. Prostě koncentrovanější Pálava, víno velmi zajímavé. Ostatně není vyloučeno, že někteří vinaři mají keře odrůdy Venus na své vinici a domnívají se, že je to Pálava. Již někdy v sedmdesátých letech měla totiž odrůda Venus velmi blízko oficiálnímu požehnání…

Závěrečným vínem byla další čekající odrůda – Nativa, kříženec několika modrých odrůd, (Frankovka, Svatovavřinecké a Merlot). Ročník 2009 z Flajšingerova sklepa měl cukernatost moštu 21° NM, ale velmi vysokou kyselinu (6,5 g/l). Příjemná vůně (kombinace tmavých peckovin a lesní směsi). Také v chuti bohatě ovocné, ale velmi pikantní a trochu divoké s výraznou kyselinou v dochuti. V nynějším stavu nikterak lákavé, potřebuje uhladit a zakulatit. A především větší vyzrálost hroznů a výrazně menší zatížení na keři. Uvidíme, jak se bude dále vyvíjet jeho schvalovací anabáze…

Nesmírně zajímavý a poučný byl večer s Flajšingerovými a jejich víny. Nabízejí jistou alternativu, které mnohým milovníkům moravských vín nepochybně konvenuje.

A co na to „vrcholový tým“? Takto hodnotil ochutnávaná vína:

Rulandské šedé 2008 – 9 bodů (z 10 možných), Zweigeltrebe rosé – 8,7 b., Venus a Dornfelder – 8,6 b., Nativa – 8,5 b., Rulandské modré – 8,4 b., Ryzlink vlašský a Zweigeltrebe – 8,1 b., Muškát moravský – 8 b., Tramín červený – 7,8 b., Laurot – 7,5 b. a Neuburské – 7,4 bodu.
Text a fotografie Libor Chlupatý